Are you my angel?

1. My memories...

V tu dobu mi bylo čerstvých patnáct let. Ten den, který byl pro mou sestru poslední, si budu pamatovat navždy. Navždy si budu pamatovat ten její výraz v tváři když se smála. To, jak mě vždy dokázala rozesmát. To, že byla pro každou legraci. To, jak mě vždy dokázala utěšit. Byly jsme jako dvojčata. Znaly jsme tu druhou lépe než samy sebe. Neměly jsme před sebou žádná tajemství. To ona mi vždy pomohla. To ona mě vždy ze všeho dostala. Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jí srazilo to auto. Ten řidič ani nezastavil aby jí pomohl. Odjel odtamtud, aby na něj nikdo nepřišel. Měla jsem chuť se za ním pustit. Chtěla jsem aby trpěl tak, jako ona. Aby zemřel jako ona. Aby viděl jaké to je. Ale neudělala jsem to. Zůstala jsem tam s ní. Věřila jsem, že jí pomůžu. Mé sestře nebylo pomoci. I když jsem to věděla, nedokázala jsem si představit svět bez ní. Nedokázala jsem si představit že budu na všechno sama. Že už nikdy neuslyším její smích. Že už nikdy neuvidím jak se raduje. Její bezstarostnou povahu a elán do života, který měla jenom ona. Nic z toho jsem si nedokázala připustit. Nedokázala jsem si představit, jak to všechno zvládnu. Její smrt, samotu a otce. Matku jsme nepoznaly. Zemřela prý při porodu. Snažili se jí pomoci ale nebylo jak. Otec s námi zůstal sám. Nejprve to zvládal. Pak ale ztratil práci. Neměli jsme žádné peníze a otec začal pít. Od města jsme dostávali jen hrstku peněz, kterou otec propil. A tak to šlo rok za rokem a otec začal být i agresivní. Často na nás křičel a rozbíjel věci kolem sebe. Pak se ale stala ta věc. Když se to dozvěděl, zmlátil mě do bezvědomí. Křičel na mě a dával mi to za vinu. Od té doby to s ním šlo z kopce. Stal se z něj silný alkoholik a začal brát i drogy. Často je nutil i mě a když jsem odmítla, zmlátil mě. Neměla jsem odvahu se nikomu svěřit a tak jsem trpěla dál...