Každé ráno jsem chodila do školy jako každý jiný. Žádné, že bych z ní byla omluvená. Nic. Ale nakonec jsem byla vlastně ráda... Kdo by chtěl zůstat celý den s nevypočitatelným otcem? Nikdo? Taky si myslím... Chodila jsem do školy z donucení. Nikdy jsem nechtěla na vysokou ale táta mi vyhrožoval že mě zabije. No, a u něj je možné všechno... Proto jsem se přihlásila na tu nejlehčí vysokou kterou jsem našla a začala tam chodit. Bez mé sestry to ale nemělo smysl. Vlastně jsem žila a nežila. Žila jsem v očích normálního člověka, ale já sama jsem si připadala jako bych už byla mrtvá. Jako přízrak který se táhne po tomhle světě. Tělem jsem existovala, ale duše byla a bude vždy s mou sestrou. Nikdy se nestanu normálním člověkem. Ta smrt mě poznamenala do konce života...
ČTEŠ
Are you my angel?
Non-FictionHorké slzy mi ve studené zimě zamrzaly na tváři. Vydechovala jsem obláčky páry a křičela. Nešlo to zastavit. Byla jsem úplně bezmocná. Když vedle mě zastavila sanitka, došlo mi, že je konec. Došlo mi, že jsem selhala. Nezvládla jsem to. Ještě naposl...
