King of double blood |HPFF, TOM RIDDLE|

5. Malý Visánek

Morgana byla pilné děvče a tak není divu, že závěrečné zkoušky měla všechny vynikající. Tom se též chlubil výbornými známkami, ovšem, jak přicházel čas k odjezdu, byl stále uzavřenější a uzavřenější. Morgana se z něj snažila vytáhnout, co se mu stalo, ale vždy ji odbyl slovy, že mu nic není, nebo že to není její věc.

A tak byl konec roku. Děti šly naproti svým maminkám  tatínkům a Morgana a Tom stáli sami dva na nádraží. Nikde žádná Meropa ani Tom? To ho tady nechají samotného? o chvíli později se ovšem objevil Albus Brumbál, popřál Morganě dobrý den, Tom jí zamával a oba byli pryč dřív, než bys řekl famfrpál. 

Morgana se vydala na předem určené místo od svého otce a čekala. Najednou se vedle ní ozvalo hlasité lupnutí a bělovlasý kouzelník stál před ní. Obejmul dcerku kolem pasu a vyzvedl ji do vzduchu. 

,,Ahoj, Morgano," usmál se a políbil ji na čelo. Chytl ji za ruku a s hlasitým prásk oba dva zmizeli. O sekundu později se objevili v Malém Visánku. Rychle vběhli do domu a zavřeli za sebou. Gellert ji pevně obejmul a padl k ní na kolena, aby viděl její oči, podobné těm jeho.

,,Chyběl jsi mi, tati," zamumlala do jeho modrého saka a začala plakat. Snažil se ji utěšit a posadil si jí na koleno. Povídali si o Bradavicích, které Gellert Grindelwald nikdy neprožil. Původně si přál, aby Morgana chodila do Kruvalu, ale Morgana trvala na Bradavicích.

,,A co říkali na to, že jsi mladá Grindelwaldová?" zeptal se s obavami v hlase. Bál se, zda ji náhodou nešikanují, či se jí nesmějí, v nejhorším, zda se jí neštítí.

,,Jedna holka, Alice Mergosová... Přišla ke mně do kupé, když jsem jela po Vánocích a začala mi říkat, abych tě udala a že někoho jako tebe by nikdy nebránila," popotáhla nosem a podívala se do různobarevných očí svého otce.

,,Jsi moje princezna, princezna a mladá Grindelwaldová... Jak jsi se vypořádala s tou dívkou?" zajímalo ho, jak si dera vede. Koho by to taky nezajímalo, že?

,,Pomohl mi Riddle..." zašeptala téměř neslyšně. Nechtěla, aby to otec slyšel, ten však při jméně toho polovičního Salazarova dědice s sebou trhl a věnoval jí pohled plný zděšení a vzteku.

,,Morgano, něco jsem ti o něm říkal i psal... Nechci, aby ti něco udělal. Mám tě moc moc rád a chci, aby jsi byla šťastná. Nezapomínej, jeho matka ošálila obyčejného mudlu ještě obyčejnějším nápojem lásky a ten ji pak nechal kvůli mudlovské dívce! A ona? Odnesla si jedno z nejcennějších, co rodině Gauntů ještě zbylo..." snažil se jí promlouvat do duše.

,,Neboj se, tati," políbila ho n tvář a spěchala do svého pokoje, aby si vybalila kufr plný věcí ze školy.