King of double blood |HPFF, TOM RIDDLE|

6. Dětské tváře

Příčná ulice i cesta vlakem byly stejné jako minulý rok, ovšem s tím, že tentokrát Morgana neseděla v kupé s Tomem Riddleem, který se od začátku odjezdu neukázal. Seděla a v klidu sledovala krajinu za oknem, která se velmi rychle ztrácela v dálce.

,,Je tu volno, mladá Grindelwaldová?" ozvalo se ode dveří, ke kterým ihned stočila veškerou svoji pozornost. Vysmátý Riddle. To se jentak nevidělo.Rozesmál se ještě více a padl na sedačku naproti Morganě. 

,,Ani jsem neřekla, jestli je tu volno," ohradila se se smíchem, přičemž Tom pozvedl obočí. Opřel se lokty o kolena a byl tak Morganě blíže, než předtím. 

,,V hloubi duše chceš, abych tady byl už od začátku. Chtěla jsi mě tu. Máš mě-" zarazil se. Rychle zatřepal hlavou a zrychleně dýchal. Morgana se na něj podívala, přičemž on její pohled neopětoval. Chytla jeho hlavu do dlaní a donutila ho, aby se na něj podíval. 

A stalo se něco, co ani jeden z nich nečekal. Morgana viděla dvě malé děti v jeskyni, jak se svíjí bolestí a křičí. Tom rychle zavřel oči a následně je otevřel. Nic. Nic už vidět nebylo. Morgana se rychle odtáhla a měla slzy v očích.

,,Co to bylo?!" zakřičela a uviděla slzy i u Toma. On jen natáhl ruku k její tváři a opatrně jí pohladil po tváři. 

,,Morgano, nestarej se o to, prosím..." zamručel a přesedl si k ní. Zavrtala se k němu do objetí, jež jí bylo nabídnuto. Zdálo se jí, že se k ní Tom konečně aspoň trochu otevřel. Přeci jen, nikdy neviděla slzy v mladém Riddleovi, nikdy neviděla nikoho, koho by objímal...

,,Dobře, Tome... Jen, kdyby něco, klidně mi to řekni. Grindelwaldovi drží jazyk za zuby," zvedla dva prsty na náznak pravdy. Lehce se uchechtl a sedl si zpět na sedačku naproti dívce. Bylo to k nevíře, jak rychle dokázala Morgana zapomenout na obličeje zmučených dětí.

Nevěděla však, že nebyla jediná, kdo tuto děsivou vzpomínku viděl...