2. kapitola

12 1 1
                                    

Byli to šikanátoři! Odtáhli Judy za roh, shodili ji na zem a začali se jí vysmívat. Jeden kluk k ní přistoupil, zvedl ji ze země a potom opět udeřil. Judy spadla na zeď a po té skončila břichem na zemi, se slzami v očích. Tahle partička potom házela na ní zbytek své svačiny a vysmívala se ji za to, že si celý den hraje na nevinnou holčičku, že nemá rodiče a že ničeho nikdy nedosáhne. Judy začala vzlykat...
Po chvilce je odhalil ten známý blonďatý muž.
To je Phil!“ Zdůraznil jeden ze šikanátorů.
Mlátíte do slečny? To je ovšem nevhodné!“ Zasmál se..
Po té vysokou rychlostí běžel k jednomu klukovi a dal mu pěstí do tváře!
„AUU!!! TAK JSI IDIOT?!“ Zakřičel naštvaně daný kluk.
Phil se jenom usmál a řekl „Promiň, víc to nešlo.“
Judy jenom seděla šokovaně na zemi, tekla jí krev z nosu z toho, když ji jeden šikanátor uhodil.
Po té šikanátoři raději odešli a Phil pomohl Judy vstát ze země.
„Počkej, dám ti kapesník..“ Nabídnul Phil.
Judy se smutně usmála a poděkovala. Po té si spolu chvíli povídali.
Poslyš je pátek... Máš dneska něco v plánu?“ Zeptal se Phil. „Ne, nemám proč?
No, dneska večer okolo sedmé, na starém nádraží je párty. Nechtěla bys přijít?
Ano! Ráda!
Judy byla štěstím bez sebe, že kluk, do kterého je zamilovaná, ji zachránil a pozval na večírek.
Okamžitě šla domů, aby se mohla osprchovat, umýt si zuby a krásně se obléct. Blížila se sedmá hodina a Judy vyrazila.

Jak jsem se stala upíremKde žijí příběhy. Začni objevovat