4. kapitola

12 1 1
                                    

Judy se začala pomalu probouzet v malé louži své krve. Vůbec nevěděla, co se stalo, kde je a proč leží venku na zemi. Měla husí kůži, oči strachem rozšířené a jenom se bezmocně rozhlížela kolem sebe. Byl den, nejspíše ráno. Za chvíli byla schopná chodit, a tak se zvedla a z velkou bolestí na krku se vracela domů. Cestou silně kulhala, byla opravdu slabá a přes to, že spala celou noc, cítila se unavená. Dorazila domů a podívala se do zrcadla. Na krku měla kousek krve a jizvu. Tak si to obvázala a ještě si na chvíli lehla na postel.
„Kde je Emma?" Řekla si. Neměla moc síli na to to zjisťovat, spíše se chovala, jako přiopilá. Po chvíli se ji podařilo usnout.
Po půl hodině se zvedla, dala si rychlou sprchu a šla ven, dát si něco k pití. Má ráda procházky o samotě, ale tentokrát šla mezi lidi, přeci jen měla opravdu strach.

Jak jsem se stala upíremKde žijí příběhy. Začni objevovat