Jak jsem se stala upírem

3. kapitola

Judy dorazila na staré nádraží, ale nikdo tam nebyl. Podívala se na hodiny, aby se ujistila, že přišla dřív, ale už bylo deset minut po sedmé. Judy byla smutná, myslela si, že si z ní Phil udělal srandu a že ani on ji nemá rád. I přes to se rozhodla, že počká.
„Třeba mají zpoždění" naivně si pomyslela.
Uplynulo patnáct minut, ale nikde nikdo. Judy byla opravdu nešťastná a tak se rozhodla to vzdát a jít domů. Šla jednou velice temnou zkratkou. Byla to temná ulice do které téměř nikdo nikdy nechodí. Nejspíše kvůli strašidelné a nepříjemné atmosféře. Ulice byla tmavá, zarostlá, špinavá a docela málo prostorná.
Judy měla pocit, že ji někdo sleduje. Ano, tento pocit se dá považovat za obyčejný, ale byl nepředstavitelně silný. Po chvilce chození Judy za sebou uslyšela velice silnou ránu, jako když člověk spadne třeba z druhého nebo třetího patra domu na auto.
Otočila se a ztuhla. Stál za ní muž v černém obleku s černými rukavicemi na rukou a s černou kapucí a roužkou na hlavě.
Dřív, než se stačila vzpamatovat, muž se k ní rozeběhl a pořádnou silou ji začal ze zadu škrtit. Judy se snažila křičet, bila ho do ruky a roztrhla mu jednu rukavici. Potom ho bouchla do hlavy a ohla se, takže muž přes ní udělal kotrmelec a spadnul. On se ovšem vzpamatoval dřív než Judy a kopl ji do břicha. Judy otevřela oči, když se ocitla u stěny. Rychle se zvedla, aby mohla utéct, ale muž ji stihnul chytit za obě ruce, přisunul se s ní ke zdi a kousl ji do krku. Judy pocítila velkou bolest. Uvědomila si, že daný člověk vlastně není člověk, ale upír. Její tělo začalo slábnout, přestala cítit nohy a ucítila prameny krve stékající po jejím těle. Začínala usínat.
Po chvíli ji muž pustil a Judy spadla na zem. Poslední věc, kterou uviděla bylo mužovo podivné tetování na ruce. Hned po té upadla do bezvědomí.