Dlouhé prázdniny (Billdib)

Bille?

Takhle dlouho jsem se nebavil, snad nikdy v životě. Já jsem ulovil pár malých cejnů, Mabel nejmíň tunovýho kapra, Stan pár šrajtoflí, Gideon se chytil aspoň třikrát do sítě a Forda ulovily tři jezerní pany. Moc jsem si to užíval, dokonce tak moc, že jsem na Billa pomyslel pouze 68×, narozdíl od jiných probdělých nocí jsem to mohl považovat za úspěch.

Doma se každý rozešel svou cestou, Stan šel do suvenýrů, Ford zas zmizel za automat, Mabel i Gideon se zamkly nahoře. Myslel jsem si, že zvětším své čtenářské obzory a zakousnu se do nějakého laterálního díla, ale nemohl jsem se vůbec soustředit, každou chvílí můj zrak sklouzl na přívěšek, který Bill nechal v lese. 

,,Já to už nevydržím, musím mu ho jít vrátit."

,,Vždyť tě políbil, co když jen u pusy nezůstane." Namítá nevítaný racionál.

,,To by nebylo zas tak špatný."

,,Hele na co myslíš, je to démon, sice v lidské podobě, ale pořád démon."

Vzal jsem si černé džíny a bílé tričko, moje dost dobrá kamarádka mi říkala, že mi tahle kombinace sluší a že bych ji měl nosit pořád. Nejvíc se mi líbilo, když jsem jí začal říkat Lori a ona si to jméno tak oblíbila, že se ani jinak nenechá oslovovat.

Po tichu a snad i bez svědků jsem utekl z chýše. Už jsem cestu znal zpaměti, neuvěřitelně se na něj těším, na ty jeho nádherný oči a..

,,Vzpamatuj se prosím tě, i když bys ses do něj zamiloval, tak přece víš, že démoni nemají city."

Hádka sama se sebou, mě tak zaměstnala, že jsem si skoro nevšiml místa, kde se Bill zdržuje.

,,Bille?" Z žádnou odpovědí trošku zvýším hlas:,, Jsi tu?"

,,Proč bych nebyl." Ozvalo se náhle za mnou. Obrátil jsem se k zdroji již tak známého a příjemného hlasu. Bill stál přímo přede mnou a v jeho obličeji se vytvořil šťastný úsměv. Zahleděl jsem se mu očí, těch nejkrásnějších očí v celém světě.

,,Ou, děkuji, to mi lichotí."

,,Ty mi zase čteš myšlenky?"

,,Nemohl jsem odolat, když se tak červenáš." S nehranou lítostí odpovídá Bill.

,,Já že se červenám? "Kdo by se nečervenal v takové situaci.

,,Terminátor."

,,Ccože." Zmateně a nechápavě řeknu.

,,No terminátor nemá žádné emoce, teda jestli jsem to dobře pochopil." Zamyšleně navrhuje Bill.

,,Ty znáš ten film?" Zeptám se po menším záchvatu smíchu.

,,Jasně musím se přece někde inspirovat, protože mi už dochází nápady."

,,Cože!?" Vyděšeně vyjeknu.

,,To byl jenom vtip.

,,Díky Bohu." Ze značnou úlevou povím.

Rozhovor o Terminátorovi mi nějakou náhodu připomněl ten náhrdelník

,,Bille?"

,,No?"

,,Včera si tady něco zapomněl." Začal jsem si rozepínat řetízek, když vtom mě rukou zastavil.

,,Nech si ho, stejně ti sluší víc."

,,Vážně, ale vždyť je tvůj."

,,Byl můj." Jeho ruce stále ležely na mých ramenech. 

,,Dippere", vydechl. Zvedl jsem oči. V jeho tváři tentokrát nebylo nic zlověstného nebo nebezpečného. Oči měl rozzářené, tváře rudé. Když jsem zvedl hlavu, sklonil se a přitiskl své rty k mým. Strnul jsem překvapením. Jeho rty byli jemné a pevné. Jednu ruku mi položil na zátylek a přitáhl si mě blíž. Druhou mě hladil po tváři. Pomalu jsem zvedl ruce a objal jej kolem krku. Zasténal, na okamžik strnul. Zřejmě si byl jistý, že ho odstrčím. Hladil jsem jej po ramenou a jemně pobízel, aby pokračoval. Váhavě mě začal hladit, postupně přidával na síle- znovu a znovu mě líbal, pokaždé naléhavěji, jeho štíhlé prsty mě hladily po tvářích, až jsem se celý třásl. Sklouzl mi rukama po zádech a přitiskl mě k sobě. 

Náhle mi podklouzly nohy a oba jsme se svalili do trávy. Chytil jsem ho za sako a přitáhl Billa na sebe. Cítil jsem, jako by mi tíha jeho těla dávala něco co mi vždy patřilo, část mého já mi scházela, aniž bych to tušil. Vklouzl jsem mu prsty do vlasů, jemných, jak jsem si představoval v nejtajnějších snech, hebkých jako peříčka. Nepřestával mě úžasle hladit. Klouzal rukama po mém těle, slyšel jsem jeho přerývavý dech, když jeho roztřesené ruce našly okraj mého trička. Zaváhal. Sám jsem si ohrnul triko a přetáhl přes zbytek hrudi. Zvedl jsem oči, celý zadýchaný, jsem si odhrnul vlasy z tváře. Bill se zvedl na loket a díval se na mě. Pohladil jsem ho po tváři, po jemné kůži na hrdle, kde jsem cítil tep jeho srdce. Sklopil řasy a sledoval pohyb mého prstu. Sklonil se a naše rty se znovu setkaly. Byl to pocit tak silný a opojný, že jsem musel zavřít oči, jako bych se mohl ukrýt ve tmě. Přetočili jsme se na bok, jeho nohy mezi mými a naše těla se k sobě tiskla tak pevně, že jsme téměř nemohli dýchat, přes to jsme nedokázali přestat. Nahmatal jsem knoflíčky jeho košile, ale i když jsem otevřel oči, ruce se mi pořád třásly tak, že jsem je téměř nedokázal rozepnout. Neohrabaně jsem zápolil s látkou. Když se mi konečně povedlo mu stáhnout košili z ramen, spatřil jsem, že jeho oči znovu září. Nad tím jsem mohl žasnout jenom chvílí, protože toho bylo na něm k úžasu mnohem víc. Je hubený, né nějak moc svalnatý, ale v jeho křehkosti jsem spatřoval cosi půvabného, jako ve strohých řádcích básně. Jako tence roztepané zlato. Ruce se mi přestaly třást, nyní fascinovaně zkoumaly, jeho hruď. Ani Bill se nemohl doteků nabažit. Jeho drobné ruce mě hladily po bocích, po nohách po mé hrudi. Naše těla hořela a vlasy jsme měly smáčené potem. Teď mi bylo všechno jedno, nezajímalo mě, že je to démon, nebo někdo, kdo se mě snažil zabít. Prahl jsem po tom žáru, po tom téměř bolestivém pocitu. Snad jsem to ani nebyl já, ale nějaký jiný Dipper, Dipper ze snů. Vybavil jsem si sen o Billovi v posteli obklopené stromy. Nikdy mě ale nenapadlo, že se ten sen může stát skutečností.

 Jsem tak šťastný, poprvé za mých sedmnáct let opravdu šťastný. Bill na mě jenom hleděl a na tváři se mu objevil krásný úsměv, nemohl jsem si pomoct, ale mé koutky se také zakřivily do úsměvu a znovu jsem se prsty snažil spřeházet, jeho dokonalý účes. Chladný vítr způsoboval na mém těle husí kůži a začal jsem se lehce třást. Když si Bill uvědomil co se děje vzal mě do svého náručí a začal mě zahřívat. Jeho teplo a přítomnost, mě pomalu ukolíbali ke spánku.