Dlouhé prázdniny (Billdib)

No super...

První sluneční paprsky si již razili cestu, přes ledabyle zatažené závěsy a probouzeli tak neodpočatého démona. Ani oslnivě dlouhé kadeře jej neochránily, před teplým světlem, bez kterého by se celý náš svět neobešel. Po chvilce neúnavného šimrání tváří a vnucování se skrz oční víčka, se Bill konečně rozhodl rozlepit unavené rozespalé oči a vydat se pospas raním rutinám. Dipper si ještě v poklidu pochrupoval a Bill neměl v úmyslu ho rušit. Ani se mu nechtělo myslet, co mu ta jeho zpropadená rodina provedla, že ho našel tak zuboženém stavu. Bill Dippera něžně sesunul ze svých stehen, které následně nahradil polštářem. Elegantně se vyšvihl na nohy a zamířil směrem do prostorné kuchyně.

Za ty roky sbližování s touto planetou, se již přivyklý démon automaticky jal vařit zbytek vody ze včerejška. Když ukazováčkem s dlouhým černě nalakovaným nehtem, stiskl vypínač a voda se dala do varu, popadl červené jablko z nedaleké mísy a rychle se na patě otočil, když v tom, ho vyděsil zjev dvou nepřátelských, děsivých a humanoidních stvoření- jeho otravní bratři, Smille a Malej.

,,Zdravím bratře." Pronesla depresivně a monotónně bytost v blankytně modrém saku, pod kterým se skrývala sametová čerň košile. Jeho modré splývavé vlasy perfektně urovnané na hlavě, skrývali dvě nudné šedivé oči, na rozdíl od jiskřivých sytě červených, které patří neposedné osobě stojící dva kroky vedle něj. Oproti od paty až ke krku zahalenému Smilleovi, se mohl Malej pyšnit až na dva knoflíčky zapnutou červenou košilí, na které ležel prošívaný tartanový vzor.

Bill místo pozdravu přiložil prst k ústům, ,,Pssst" zareagoval pohotově a pohlédl směrem, kde Dipper potichu chrápal. Návštěvníci jen protočili očima a vyhověli hostitelově požadavku o ztlumení hlasu. ,,Ach tak..." Pronesl pak do ticha Smille. Bill na ně hodil tázavý výraz, aby objasnili situaci. ,,No... víš.....jak jsme spolu mluvili naposledy........no.....tak....." Roztřesený a slabý hlásek přerušil až Malejův odhodlaný a sebevědomí hlas. ,,On chtěl prostě a jednoduše říct... že jsme v prdeli." Na rovinu vybalil a Billův zmatený výraz se prohloubil, na stupeň ultra zmatenosti. Smille si jen pravou rukou zakryl obličej a samou hanbou se malém složil na místě. Bill si otráveně povzdychl a jakoby rutinně se zeptal: ,,Tak co jste zase podělali?" Ze Smilla se stala jen hromádka neštěstí a i Malej neměl svůj typický egomaniacký výraz, což bylo naprosto neobvyklé a zvláštní. Po chvilce upírání se očnímu kontaktu se přeci jen jeden rozhodl promluvit a světe div se, byl to Malej. ,,Jak si taksi jsme..... Ty vole nemám na vás celej den, vyklopte to konečně!" Přerušil ho Bill, který všeho měl tak akorát dost a nějaké ohleduplné šeptání, vůči sny unášejícímu Dipprovi, mu bylo zcela lhostejné. Malej upřel zrak na podlahu a polohlasem ze sebe dostal: ,,No, možná jsme přerušili tátovy maxi, ultra, mega, giga důležitý obchod, což ho kapánek extrémně nasralo a chce nám podříznout krky." Bill se nemohl zmoct na jediné slovo a prázdně zíral na obra bratry. ,, Cože jste?!!" Malej se nadechl, aby onu hroznou zprávu zopakoval, ale než stihl cokoliv říci, Bill ho chytil pod límcem a plný zlosti jej vyzvedl do vzduchu, až jen špičky bot se dotýkaly podlahy. ,,Idioti!!"

,,Ale Bille- Žádný ale, to nikdy nemůžu mít, aspoň chvilku pro sebe?! Kdykoliv se jen kapánek do mého života vlije štěstí, musíte ho vy dva společně se svými podělanými problémy zkazit!!" Oba bratři na sebe lítostivě pohlédli a pak se Smille zhluboka nadechl,, Víš, my jsme to udělali pro tebe." Bill povytáhl jedno obočí a položil Malého opět na zem.,, Cože?" Tázal se nechápavě. ,,Kdysi dávno, když ses snažil podmanit tuhle planetu, tak jsme ti přišli na pomoc, vzpomínáš?

,,Ano, ale co to má s tím společného?"

,,Nech mě ti to vysvětlit. Ten den, kdy si byl uvězněn, ve svém hmotném těle, jsme se rozhodli, že ti pomůžeme. Několik let, co jsi strávil na Zemi, jsme v astrální dimenzi po staletí hledali způsob, jak tě z toho dostat. A pak nás něco trklo. Co když ten mladík, co tě uvěznil, tě může taky osvobodit? Takže jsme vstoupili a podstrčili té rodině falešný dopis, kde jsme se vydávali za toho starocha. Načeš jim "záhadně" přišel taktéž dopis." Bill jen nevěřícně sledoval a nechápal, že jeho stupidní sourozenci dokázali udělat i něco pro něj. Smille se posmutněle podíval na Billa a pokračoval dál ve svém monologu.