Pohled Eddieho
Běžel jsem domů. Nechtěl jsem aby vyděl jak brečím, nechtěl jsem se s ním kamarádit. Chtěl jsem ho nesnášet ale nedařilo se mi to.
Cestou jsem vrazil do té zrzky, teda Bev.
"Eddie ty brečíš? Zeptala se starostlivím hlasem, a podala mi ruku. "Ne!" křikl jsem na ní, a seděl dál na zemi. "Eddie nejsem slepá, vidím že brečíš." Řekla a pousmála se. "Tak b-b-brečím no!" řekl jsem mezi vzliky.
"Eddie, řekni mi co se děje?" Řekla starostlivím hlasem. "Ni-ic" Řekl jsem, a rozbrečel jsem se jestě víc.
Sedla si ke mě a objala mě. Chtěl jsem se jí z obětí vyprostit, ale nepovedlo se mi to. Po chvilce jsem jí obětí opětoval. Když mě pustila zeptala se mě " Eddíku teď už mi musíš říct co se děje." Řekla a chytila mě za ruku."No-o ví-š j-já jse-jsem..."Řekl jsem mezi vzliky. "Noo?" Zeptala se starostlivě. "G-g-gay." Řekl jsem sklopil hlavu..." Ale Eddíku za to se nemusíš stydět." Řekla s úsměvem. "A-ale mě se l-líbí Richie." Řekl jsem a začal brečet ještě víc. "Vážně?" Řekla s velkým úsměvem na tváři. "J-jo, a n-nechápu pr-proč se tak směješ." Řekl jsem naštvaným hlasem. "Eddie, mám z tebe prostě radost." Řekla a zasmála se, a přitom mě objala. "To bude dobrý nebreč." Řekla a jestě víc mě objala.
Takže jsem tu zas já, hodně divná autorka 😂. Omlouvám se za chyby. A taky se vás chci zeptat, jestli mám dělat delší nebo kradší kapči? Můžete psát do komentářů. Mějte se mí milý Loseři. 🎈🎈🎈
