Hi! Máme tu další díl::)) koukám se, že po této sérii už není tolik ohlasů ale chci to psát aspoň pro ty který to baví:)
Doufám, že se vám bude tento díl libit i když je o ničem:D
Přeji pěkné počtení!:3
Další den
Niall
Ráno jsem se probudil kolem 11. Vystřelil jsem z postele a šel do kuchyně se najíst. Byla neděle, takže mamka byla někde na nákupech a taťka Bůh ví kde. Sedl jsem si ke stolu a pustil se do dobře vypadající snídaně. Když jsem dojedl tak jsem dal talířek a hrníček do myčky jelikož se mi to nechtělo umývat. Vrátil jsem se do svého pokoje a podíval se na mobil. Byla tam zanechaná jedna zpráva. Rozklikl jsem ji a po tváři se mi rozlil široký úsměv. Ahoj, tak v kolik? Podíval jsem se na hodiny. Asi po 5 minutách jsem odepsal: Ve dvě v parku. Odepsal jsem a šel do koupelny provést ranní hygienu. Pak jsem se oblékl a šel do obýváku se dívat na televizi. Už jsem se nemohl dočkat toho, až se uvidím s Liamem.
Harry
Další den klidu. Konečně. Od teď miluju víkendy 2x víc. Seděl jsem na posteli a díval se do zdi. Už zde sedím tři hodiny. No vlastně jsem z pokoje od rána nevylezl. Jen když jsem chtěl na záchod. Nepotřebuji vidět otce. Ani nechci, takže jsem prostě seděl a koukal. Při tom všem jsem myslel na Louise. Na jeho oči, rty, tělo, úsměv, prostě na všechno. Při vzpomínání jsem měl na tváři široký úsměv. To je jediné kvůli čemu se poslední dobou usmívám. Najednou se rozletěly dveře a v nich stál otec. Pokroutil jsem očima a dál se díval před sebe s úsměvem na tváři. „Nemáš hlad?“ zeptal se bez toho, aby mě pozdravil nebo tak něco. Huh…co jsem mohl čekat. „Ne“ odpověděl jsem lehce a pořád pohled upíral na zeď. „Proč se tak usmíváš?“ zeptal se po chvilce, co se na mě díval. „Vzpomínám“ odsekl jsem. Nic na to neřekl. Jen prostě odešel. A jsem rád. Nepotřebuji zase slyšet, jak jsem nechutný a že bych se měl jít léčit.
Ještě asi hodinu jsem seděl v pokoji. Pak jsem se rozhodl jít ven na vzduch. Přivede mě to na jiné myšlenky. Oblékl jsem se a upravil si vlasy. Když jsem byl se svým vzhledem spokojený usoudil jsem, že už budu moct vyrazit. Vzal jsem si ještě mikinu. Přece jen je podzim a už není takové teplo. Také jsem si vzal nějaké ty peníze. Na otcovu reakci kam jdu jsem nějak nereagoval. Prostě jsem jen otevřel dveře a odešel. Hned mě ovanul čistý vzduch, který jsem tak potřeboval. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Na mé tváři se objevil malý úsměv. Pak jsem vyrazil neznámo kam.
Nakonec mě to zavedlo do malé kavárny. Posadil jsem se a za malou chvilku ke mně docupitala menší bruneta s modrýma očima jako nebe. Věnovala mi úsměv. „Dobrý den. Co si dáte?“ zeptala se mile a vytáhla si propisku a nějaký malý sešitek. „Čokoládu a nějaký zákusek. Děkuji.“ řekl jsem a věnoval jí menší úsměv. „Dobře hned to tu bude“ zase se usmála a pak šla pryč. Hrál jsem si s prsty a přemýšlel. Ostatně jako každý den.
Niall
Bylo půl 2. Běhal jsem po pokoji a hledal malý hřebínek, kterým jsem si chtěl pročesat vlasy a pak následně nagelovat abych je měl vyčesané nahoru. Konečně jsem ho našel a mohl si tak udělat účes. Když jsem byl hotový podíval jsem se do zrcadla. Usmál jsem se a udělal poslední úpravy. Pak jsem si vzal mobil, klíče a hodil na sebe bundu. Ještě než jsem odešel tak jsem se pořádně navoněl a pak už jsem konečně vyšel.
Když jsem došel do parku tak bylo pět minut po druhé hodině. Liam už tam čekal u jedné lavičky a rozhlížel se. Když mě viděl tak zamířil ke mně. „Ahoj“ usmál se na mě. V tu dobu mě popadla nervozita. Co když to nějak poseru? Uklidni se Nialle není to rande. Vydechl jsem a také se pousmál. „Ahoj Liame“ řekl jsem. „Promiň, že jsem zde nebyl přesně.“ Dodal jsem a podíval se mu do těch nádherných očí. „V pohodě“ řekl a jemně mě šťouchl do ramene. Pak jsme pomalu šli někam…vlastně ani nevím kam.
Nakonec jsme došli do nějaké restaurace. Objednali jsme si jen pití a než nám ho donesli tak jsme se s Liamem bavili o různých věcech, co nás zrovna napadli. Skvěle jsem si s ním rozuměl. „A odkud se znáš s Jess?“ zeptal jsem se Liama. Napil se a podíval se mi do očí. Snažil jsem se c nejvíc vnímat to, co mi řekne. „Známe se od školky. Čas jsme spolu trávili docela často. Tedy když zrovna nešla někam s kamarádkami nebo já s nějakým kamarádem. Je to skvělá kamarádka. Vždy jsem se na ni mohl spolehnout.“ Řekl a usmál se. Přikývl jsem a pousmál se. „A jak jste se poznali vy?“ zeptal se naoplátku Liam. „Vlastně to bylo tak náhodou. Ale hned na první pohled se mi zalíbila a bylo i vidět, že je jiná než ostatní.“ Řekl jsem, aby to bylo co nejvíc předsvědčivé. Vlastně Jess pořád miluju. Ale Liam…to je něco jiného. Jsem teď ze všeho tak zmatený.
Okay, jak jsem říkala na začátku tak je to naprosto o ničem ale...do dalšího dílu udělám něco zajímavého....teď tam bude dost Niama a o kapku míň Larryho ale to jen tak 2 díly pak už to bude vyrovnaný:D ..
Za každou hvězdičku, přečtení a komentář jsem moc vděčná!:33
Mám vás ráda:))
