čauky :) První jsem si říkala že tento díl ještě nepřidám ale nakonec...bum! A je tu:D
Sice hvězdiček nebylo nejvíc (co jsem mohla čekat hned u úvodu :D) ale zase bylo podle mě docela dost čtenářů :3 Uvidíme jestli nakonec bude mít cenu psát i tuhle druhou sérii :)
Přeji pěkné počtení :**
Snažil jsem se jim vyvléknout ale marně. Táhli mě přímo na klučičí záchody. Moc dobře vím, co mě čeká. Dotáhli mě tam a drželi mě za ruce. Čekal jsem, kdy přijde první rána a nečekal jsem dlouho. Justin mě udeřil velkou silou do břicha. Do očí se mi navalily slzy. Tolik to bolelo. Pak přišla další rána ale tentokrát do oka. Pak už mě pustili a já jsem se na zemi v obrovských bolestech zkroutil do klubíčka. Svíjel jsem se tam a oni do mě ještě párkrát kopli a odešli. Moje vzlyky zaplnily celou umývárnu. Snažil jsem se stoupnout, ale nešlo to. Znovu jsem si lehl a držel se za břicho. „Lou potřebuju tě“ zašeptal jsem jako bych čekal, že přijde. Když bolest trochu ustoupila tak jsem se opatrně zvedl. Opřel jsem se o umyvadlo a podíval jsem se do zrcadla. Modřina kolem oka se začala pořádně zbarvovat. Párkrát jsem si studenou vodou šplíchl do obličeje a pak se pomalu vydal do třídy. Jak do mě kopali tak mě pěkně zasáhli do nohy, takže jsem rád, že můžu chodit. Když jsem dokulhal do třídy tak jsem párkrát zaklepal a pak vstoupil. Celá třída se na mě dívala a učitel na mě vykulil oči. Naštěstí Justin a jeho banda chodí vedle do třídy. „Promiňte, že jdu pozdě.“ Zamumlal jsem a šel si sednout do volné lavice úplně v zadu. „Co se ti stalo Harry?“ zeptal se učitel a šel ke mně. Začal si prohlížet modřinu u mého oka. „Eh…narazil jsem. Do sloupu“ dodal jsem a učitel zvedl jedno obočí. „Opravdu?“ zeptal se a já jsem kývl. „Tak příště si dávej větší pozor“ řekl a šel zpátky k tabuli, aby mohl pokračovat v tom, co měl rozdělané.
Louis o chvilku dřív (ráno)
Včera večer jsem Harrymu 10x volal a 5x psal sms. A ani jednou mi neodepsal. Bojím se o něj. Vím, že to nedělá schválně. Beztak mu jeho otec sebral mobil, a nebo, mu nějak vyhrožoval. Celou noc jsem nespal a přemýšlel jsem nad tím, co asi dělá Harry a jaké to bez něho všechno bude. Jeho otec mu ani neřekl, kam jsme se odstěhovali, ale i kdyby mu to řekl, nic tomu nepomůže, protože jsme od nich dost daleko. Abych vám to upřesnil přestěhovali jsme se do L.A. je to tu krásné ale ještě krásnější by to bylo kdyby tady byl po mém boku Harry. Jsem nesvůj. Jakoby kousek mě chyběl. Když jsme odjížděli tak jsem v taxíku začal vzlykat a mačkal jsem plyšáka, kterého mi dal Harry. On byl ten, kvůli kterému jsem se stále usmíval. On byl ten, kvůli kterému jsem se snažil být silný. A teď? Co teď? Když kousek mě chybí. Chybí kousek mého srdce. Věřím, že se s Harrym zase uvidíme. Věřím v to, ale bojím se o něj. Co se děje když tam nejsem? Co když mu někdo ublíží? Když jsem byl s ním, tak jsem ho mohl chránit ale teď? Musím, jen věřit že je natolik silný aby se dokázal ochránit sám.
Teď ale přeskočíme do současnosti. Dneska nastupuji na vysokou školu. Ano na vysoké už jsem jeden rok byl, ale teďka nastupuji na novou s novými lidmi. Vůbec nevím co od toho očekávat. Také si musím najít nějakou brigádu, abych mohl vydělávat. V budoucnu bych chtěl být manažer moderních hotelů a bytů na to však musím být hodně vzdělaný proto místo toho abych šel pracovat jsem šel na vysokou. Ale teď dost o tom co bych chtěl. Je 7:OO ráno. Právě si vybírám, co si vezmu na sebe. Nakonec jsem zvolil černé džíny, bílé tílko a červenou čepici. Jsem v L.A takže i když je září je tady dost teplo. Pak jsem se šel do kuchyně najíst a udělat svou ranní hygienu. Popadl jsem batoh a skate a vyrazil do školy. Cestou jsem přemýšlel, co dělá asi tak Harry. Vlastně se nemusím o něho bát je pořád ve své škole kde má kamarády. Ale i tak. Tohle si můžu říkat pořád dokola a pořád se budu bát. Cestou jsem se koukal na pláž a na krásné moře.
Když, jsem byl, u školy tak jsem si všiml, jak se pár lidí na mě otáčí a prohlíží si mě. Jsem rád středem pozornosti ale takhle zrovna ne. Najednou ke mně docupitalo pár holek. „Ahoj“ řekli všechny sborově a usmívali se na mě. Byli to takové ty barbíny na půl metrových podpatcích a krátkými sukněmi. „Eh..Ahoj“ odpověděl jsem jim a spravil si svou čepici. „Ty jsi tu nový že?“ zeptala se jedna a pořád se na mě usmívala. „Ano jsem“ řekl jsem a taky jí věnoval úsměv, přičemž některé z nich zapištěli. „Jsi moc hezký“ řekla jedna a zamrkala na mě. „Děkuju“ poděkoval jsem a přemýšlel jak se z této situace dostat. Mám přiznat, že jsem gay? Přece jenom, jsem na vysoké, tady už jsou lidé rozumní. „Holky si našli nového zajíčka hmmm.“ Zakřičel jeden kluk, který šel zrovna s jeho partou okolo. Všechny holky se na něj otočili a věnovali mu nenávistné pohledy. „Nezáviď Elyare!“ řekla blondýna a otočila se zpátky na mě. „Věř mi! Nezávidím. Stejně vám dá košem!“ řekl a zase se začal smát. Musel jsem se taky trochu zasmát, protože si to ty holky vlastně dělají samy. Jestli tohle dělají u každého nováčka tak se mu nedivím. „Nechtěl bys semnou večer někam zajít?“ zeptala se jedna z těch holek která měla dlouhé černé vlasy dané do drdolu a hnědé oči. „Holky promiňte, ale jsem gay“ řekl jsem a všechny na mě vykulily oči a pusu měli do velkého O. „Hej kámo tak teď jsi jim to nandal!“ řekl ten Elyar? Asi ano. Má velmi zvláštní jméno. A poplácal mě po zádech. Všechny holky se jen otočily na podpatku a odešly. Otočil jsem se, abych mu viděl do tváře. Má hnědé oči a blonďaté vlasy a také je o trošku vyšší než já. „Jak se jmenuješ?“ zeptal se mě. „Louis. Louis Tomlinson.“řekl jsem a on se usmál.“Já jsem Elyar. Elyar Fox.“ Řekl a zase se usmál. „Odkud jsi Louisi?“ zeptal se a nadzvedl jedno obočí. Všiml jsem si, že má taky skate. „No přistěhoval jsem se z Londýna“ řekl jsem a on vykulil oči. „A proč tak daleko?“ zeptal se a mě při té otázce zamrazilo. „To je na dlouho“ zašeptal jsem a sklopil pohled. „Aha no tak dobře nebudu tě do toho nutit.“ Řekl a usmál se. „A co vlastně chceš dělat?“ zeptal se. „Chci být manažer moderních hotelů a bytů.“ Řekl jsem a on pískl. „Wau! Pán tady má asi velké plány!“ řekl a zasmál se. „Kluci, můžete jít klidně do školy“ řekl pár klukům, kteří stáli za ním.“A ty?“ zeptal jsem se na oplátku. „Zpěv“ řekl jedním slovem. Nadzvedl jsem jedno obočí. „Tahle škola je i pro zpěváky?“ zeptal jsem se a on kývnul. „Ano. Jestli jsi, si všimnul, je to obrovská škola takže se tady dá studovat všechno možné“ řekl a rozmáchl se rukama. „Wau“ vydechl jsem a pomalu jsme mířili do mé nové školy. Zatím to začíná dobře. Ale pořád mi něco chybí.
Kdyby někdo Elyara neznal tak v pravo je foto :3 Ano, musela jsem ho sem dát :D ...Doufám že se vám první díl líbil a kdybyste měli na něco dotaz nebo připomínku nebo cokoliv jiného :D tak pište do komentu :))
*Votes*
*Komentáře*
*Follow*
*Potěšííí <3
Mám vás ráda:**
