Bolo by lepšie,ak by si to neurobila. [StudioMoonTV ff]

*7*

„Čauteeee" doběhla jsem k nim a každého obejmula

„Takže kam jdeme?" Dotázal se Maty a já nabídla, že se můžeme projít po okolí Ostravy, naštěstí všichni souhlasili, protože nevím,jestli by se mi chtělo vymýšlet nějakou jinou zábavu.

„Ale nazdárek Tomková" Štěkl po mně Adam, když jsem do něj omylem narazila

„Adame nech mě na pokoji, celý jsi nám to se Samem podělal a do toho se taháš s mojí kamarádkou, už jsi mě o dost připravil nemyslíš? Můžeš jít" vydechla jsem a podívala se na obě strany od něj,na jedné stála Ela a na druhé Sam,co tam dělal? Proč?

„Ale notaak,neutíkej z boje" naštvalo mě to,ale psychicky jsem neměla na to se s ním hádat

„Já už nemám o co bojovat,tak mě už prostě kurva nech" odsekla jsem a rovnou věděla že bude zle

„Klidni se,nejsi tak drsná" naznačil mi, že jsem překročila hranici

„Tak pardon že existuju" zvedla jsem ruce nad hlavu a otočila se na patě

„Jsi v pohodě?" Dotázal se Maty

„Jo,jsem už zvyklá,jen mě vykolejil ten Sam" zhluboka jsem se nadechla a zakývala hlavou

„To je už teď ale jedno" obejmula jsem ho, můj brácha je pro mě v týhle situaci velká podpora.

                                                                         ***

„Neee já nechci mít promáčený úplně všechno!" Křikla po mně rozesmátá Maruška, když jsem po ní stříkala ledovou vodu

„Ne, Víťo pusť mě ti říkám" šila jsem sebou jak jen to šlo,ale ono ne, prostě mi musel namočit boty i s mýma nohama

„Já tě zabiju!" Zasmála jsem se a hodila po něm mokré tenisky

„No a teď si pro ně třeba jdi" řekla jsem s humorem a on je jako pejsek přinesl

„Mám tě!" Uchechtla se Máří a začala mě lechtat

„Marunooo!" Vzdorovala jsem,ale nic jsem tím nezměnila.

                                              ***

„Tak ahoj bráško" usmála jsem se a Matyho obejmula

„Ahoj Deyre" usmála jsem se a také ho obejmula

„Měj se Víťo" opakovalo se to stejné gesto.

„Papalalaa" zamávala jsem směrem k vlaku a smutně vydechla.

(S=Sam V=Verča)

S: Máš čas?

V: Proč?.

S: Potrebujem sa s tebou porozprávať, osobne

V: Není o čem,nic pro tebe očividně neznamenám

S: To nie je pravda

V: Nemám důkaz, chováš se ke mně jako Adam a bůhví co jste si na mě po tom vašem skvělém skamarádění vymysleli

S: Preto sa s tebou chcem porozprávať

V: Hm

S: Takže?

Nechala jsem mu zobrazeno,po tom jak se ke mně zachoval nemám chuť se s ním scházet, samozřejmě, že kdyby to šlo,tak se s ním hned na místě sejdu,ale v téhle situaci se to vůbec nehodí.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

~Hádejte co? Zase nevím co sem psát :'))~

~Užívejte příběh! <3~