/12/

486 34 2
                                    

Když jsem po skončení navštěvovací doby ležela na tvrdé matraci nemocničního lůžka,někdo mi napsal,ano měla jsem povolený telefon.

(V=Víťa Ve=Verča)


V: Ahoj,jak se po tom pádu máš?☹️


Ve: Po jakém pádu? Řekli mi, že jsem omdlela


V: Sakra..


Ve: Víťo co se děje a co se stalo?


V: Hele řekl jsem už moc, měj se


Ve: KRESANE!


V: *zobrazeno*


(S=Sam V=Verča)


V: Samueli,co se doopravdy stalo?


S: Nechápem?


V: Nedělej dementa, víš že jsem neomdlela


S: Omdlela si


V: Přestaň ze mě dělat debila


S: Kto ti to povedal?


V: To snad není podstatný ne?


S: Koľko ti toho povedal?


V: Jen že jsem spadla,to je vše


S: To je dobre,hele nerieš to


V: Same tady jde o moje zdraví sakra, vůbec nevím co se mnou je, chápeš?


S: Poviem ti to až ťa pustí domov.


V: Fajn,ale lhali jste mi


S: Nie je to také ľahké


V: Hm.

Jak mi mohl lhát?..Jak mi mohla lhát moje matka a můj bratr,co se tu děje? Upřímnej tu ke mně byl jen Víťa a to omylem, takže nevím,jestli to mám vůbec brát pozitivně.

(M=Maty V=Verča)


V: Matyáši? Co se se mnou teda stalo?


M: Jak jako?


V: Ta věc, kvůli který teď ležím v týhle díře


M: Omdlela jsi,co ode mě chceš slyšet jinýho?


V: Neomdlela jsem


M: A jak ty to můžeš vědět?

Bolo by lepšie,ak by si to neurobila. [StudioMoonTV ff]Kde žijí příběhy. Začni objevovat