Bolo by lepšie,ak by si to neurobila. [StudioMoonTV ff]

)13(

Seběhla jsem dolů do kuchyně si vzít něco k jídlu,s Matyášem a mojí mámou jsem se pořád nebavila, jediný kdo tu pro mě teď byl,byl Sam, Domča, Víťa a můj táta

„Veruš?" Když Matyášův hlas zformuloval mé jméno dostavila se mi husina, nechtěla jsem se s ním prostě bavit

„Co chceš" odsekla jsem mu hnusně

„Já vím že jsem ti ublížil,ale jsi moje ségra,kterou mám hrozně rád a nechci aby jsme se nebavili do nekonečna" bylo mi ho líto,ale lhal mi a já lži nesnáším

„To sis měl rozmyslet dřív." Řekla jsem,vzala si vak,obula si boty a chtěla vyrazit ven

„Veruško notak" zakňoural

„Teď se snažíš být ten good boy co? Hele ser na to brácha, nemá to cenu" řekla jsem skoro bezcitně,ale hned jak jsem se k němu otočila zády mi začaly téct slzy.

Měla jsem sraz s Víťou,nikdo jiný dnes nemohl a s Elou jsem se přestala bavit,od tý doby co se 

dala dohromady s Adamem, chová se jako svině.

                                                                        ***

„Hele Veru já nevím jak ty,ale já bych se s ním bavit zase začal,je to tvůj brácha" Odpověděl Víťa nejistě na mou otázku

„Já vím a trhá mi srdce mu ubližovat,ale on mi udělal to stejný, ublížil mi, nebavím se ani s mamkou" pokrčila jsem rameny a znovu mi vyhrkly vařící slzy

„Ale notaak,snad mi tu nebudeš plakat?" Dotázal se Víťa a obejmul mě

„ Už to nedávám,Adam mě šikanuje, což je mi docela u háje,sice jsme se Samem už v pohodě,ale není to tak stabilní jak bylo a s polovinou rodiny se ani nebavím" vydechla jsem zarmouceně

„Čo sa to tu děje? Prečo mi tu plačeš?" Sam..kde se tu bere?

„Samo! Já,no,kde jsi se tu,já myslela, že nemůžeš" vykoktala jsem ze sebe nějakým způsobem.

„Noo,to je dlhý príbeh" nervózně se uchechtl

„Mám času dost" pokrčila jsem rameny a snažila se uklidnit

„Bol som si dačo vyriešiť" Sam se kulišácky usmál a sedl si vedle mě

„Tyvole,já už musím, však jsou čtyři,no nic, mějte se" Víťa se s námi rychlostí světla a zvuku najednou rozloučil a běžel pryč.

„Takže co jsi řešil?" Naléhala jsem na Sama,aby mi to řekl

„Ále, bol som si vyriešiť, že mi niekto menom Adam siaha na moju Verušku" Samův kulišácký úchecht tomu jen přidal na badass mínění celé věty, usmála jsem se a věnovala mu objetí.

„Tak a teraz odpusť tvojmu bratovi,vieš ty vôbec,ako ho to mrzí? Fakt je na seba naštvaný" Sam si o mě opřel bradu, když tento návrh vyslovil

„Já vím,tak fajn" vydechla jsem a souhlasila.

„Tak pojď,ideme k vám" Sam se usmál, políbil mě a ruku v ruce jsme vyšli směrem k našemu domu.

„Aha, takže jsi uspěl jak vidím" Adamův hlas mě na tolik zaskočil že jsem dokázala Samovi věnovat jen nechápavý pohled.

„Mhm a čo ty? Čo si taký statočný aby si sa tu ešte ukázal?" Sam byl nepříjemný a sarkastický už od prvního slova

„Veroniko, já tě miluju,on pro tebe není ten správný,to já!" Křikl po mně během chvíle Adam

„Ty o něm budeš říkat takový věci,ale co ty? Ty jsi asi úplně zlatej člověk viď? Však jsi mě šikanoval ty magore! Urovnej si v hlavě jak ti tvoje činy můžou v budoucnu ublížit než budeš vůbec jednat,jo? Teď jdi, nemám na tebe náladu" odsekla jsem a Sama táhla pryč, stát tam ještě sekundu jednu by mu natáhl,ale Adam by si svojí bídu měl vyžrat sám,Sam mu k tomu nemusí pomáhat.

„Hej,hej kľud, čo si taká nasratá?" Sam se uchechtl,zastavil se a jelikož je silnější, stačilo aby trochu zabral a strhl mě k sobě.

„Nemám na toho kokota náladu" divím se, že se ze mě nekouřilo

„Nerieš ho,teraz sme iba ty a já,jasné?" Sam si mojí bradu napasoval mezi palec a ukazováček

„Už sa nemusíš o nič starať, áno?" Sam se usmál a během sekundy spojil naše rty

„Miluju tě,od prvního dne" úsměv jsem mu vrátila a obejmula ho.

„Teraz pojď, musíme sa ešte porozprávať s tvojím bratom" Sam mi podal ruku a já se ho tentokrát pevně chytla,naposledy, když jsem to neudělala, viděli jsme se naposledy.

                                                    ***

„Maty?" Křikla jsem do prázdna, když jsme dorazili domů

„Ano?" Matyáš vylezl během sekundy z jeho pokoje

„Môžeš ísť dole? Je to dôležité" Sam se podíval na mě a znovu nahoru

„Tak jo" vydechla jsem, když si Maty sedl vedle mě na gauč

„Promiň, promiň za všechno,jak jsem se chovala, nechtěla jsem si připustit, že by jsi mi někdy musel lhát,jsi můj brácha a já tě mám nadevše ráda, víš já..byla jsem zmatená a nevěděla co je v tomhle světě pravda a co ne." Sklopila jsem smutně hlavu,ale Maty se jen uchechtl

„Ty prostě vždycky budeš moje nejistá, malá ségra" Maty mě obejmul, nezněl vůbec naštvaně, spíš mluvil s pochopením.

„Víš co ti na to jen řeknu?" Maty začal mluvit,ale Sam ho přerušil

„Bolo by lepšie,keby si to neurobila" Sam se usmál a já je oba obejmula, lepší život bych si ani nemohla přát, mám toho nejlepšího bratra, nejlepšího přítele a nejlepší kamarády,jak si může kdokoliv jen přát.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

~Huhuhuhuuu,máme tu finální kapču <3~

~Doufám,že se vám líbí <3~

~Tady se s vámi rozloučím,mějte se krásně,andílci <3~