We do not forget /Niall Horan

Three🎶

Potom co jsme se rozhodli, že poletí do Londýna tak do třídy přišel učitel a začali jsme se učit něco ve fyzice.

Ani nevím co se učíme, protože vím, že to už umím. Jsem dost popředu, protože jsem měla jednu dobu domácí školu a tohle už mám naučené.

Když zazvonilo tak jsme šli do další třídy a tak to pokračovalo celou dobu než zvonek oznámil konec školy.

Hned jsem si zbalila a utíkala ze třídy pryč.

Před školou jsem počkala na ostatní a začali jsme se bavili o tom co podnikneme dneska.

,, Já bych se šel jen tak projít tou cestou co je za parkem na kraji města" řekl Cameron.

,, Ale jo Cameron má po dlouhé době dobrý nápad" řekla jsem zase já.

Všichni jsme se rozesmáli a nemohli jsme přestat, protože Camerona pohled stál za to.

,, Tak se pro mě stavte jo?" zeptala jsem se jich.

,, Tak jasně, že se stavíme i pro tebe" řekl Oliver.

Musela jsem se usmát.

Ještě jsem na ně zamávala a odešla na zastávku. Tam jsem zjistila, že má autobus zpoždění tak jsem si sedla na lavičku co tam byla a dala si sluchátka do uší. Poslouchala jsem mé oblíbené písničky a nohou si podávala do rytmu.

Po nějakých 5 minutách přijel autobus a já zaplatila a sedla si na volné místo které jsem našla.

Po několika mezi zastávkách autobus zastavil na konečné a já vystoupila. Šla jsem pomalu po cestě domů. No co... Nemám kam spěchat.

Jen tak jsem šla a při tom si tančila a skákala z jedné nohy na druhou po cestě.  Je mi jedno co si o mně ostatní lidi myslí.

Když jsem byla před naším domem tak jsem otevřela bránku a šla jsem po kamenné cestičce k domovním dveřím.  Z kapsy jsem vytáhla klíče a odemkla.

Ahoj HONEY jak pak se máš?
No dobře tohle je moje další část a už se těším na další. Jsem na tenhle příběh pyšná, I když je teprve na začátku.
Tímhle si dalo by se říct plním svůj sen.
Tak ahoj HONEY ! 🌹