Slečno Grangerová?

V.

Beze slov či varování ji políbil. Jak by ji taky chtěl varovat, že? Tak Hermiono, varuji vás, teď se vás pokusím umlčet polibkem, ok? No, tak takhle asi ne, že? Proto raději neřekl nic, beztak by to ještě pokazil. Po krátké době, kdy už si byl jistý, že Hermiona jen tak nepromluví, se odtáhl.

„Omluvy se přijímají." zašeptal ještě v blízkosti její tváře. Kdyby nebyla taková tma a oni nebyli osvětleni jen měsícem a hvězdami, viděl by, jak se Hermiona červená.

„O tom jsem s vámi taky chtěla mluvit."

„O omluvě?"

„Ne, o.. O tom polibku. Já-"

„Rozumím."

„Ne! Nerozumíte a nepřerušujte mě, prosím." 

Severus s povzdechem přikývl. Připravil se. Nebo to si alespoň myslel. Teď to přijde. To nejhorší. Hřeb dnešního večera. Jak poslala Hermiona Grangerová Snapea k šípku. O tom by mohl někdo sepsat knihu. 

„Já jsem si před časem něco uvědomila. Vlastně zhruba před rokem. Těsně před koncem války. Dlouho jsem to popírala, ale nedávno jsem si to konečně přiznala, vlastně bez vás a Blaise bych to neudělala. Já jsem se zamilovala." sklopila pohled, tak si Severus dovolil na okamžik útrpně zavřít oči.

„A kdo je ten poctěný, do koho jste nevědomky vložila takový cit?" zeptal se hlasem připomínající starostlivý. Hermiona k němu odhodlaně zvedla svůj pohled.

„Do vás, pane profesore." 

Přiznala své city k němu. Severus by nemohl být šťastnější. Jenže...

„Sama víte, že není možnost, jak udržovat případný vztah."

„Já vím, ale měl byste to vědět." do očí se jí nahrnuly slzy. 

„Nebyl bych pro vás dost dobrý." řekl ve snaze ji utišit.

„Jak to můžete vědět? Co když byste byl přesně ten, koho potřebuju po zbytek svého života."

„Jsem starý, nepochybně bych zde pro vás nemohl být po celý váš život."

„To ale nic nedokazuje! Vždyť umřít člověk může kdykoliv. Dítě, dospělý, starý. Navíc, jsme kouzelníci. Žijeme déle, než úplní mudlové. Vy máte dokonce větší šanci na dlouhý život, než já. Vy jste napůl. Já nedosahuji ani tohoto."

„Nemůžu vám ničit budoucnost, slečno." zašeptal a odmítavě zakroutil hlavou. 

Hermiona ho bez dalších slov objala. Severus si ji k sobě jen víc přitáhl. Víc udělat nemohl. Stáli tam takhle dlouho. 

„Měla byste si jít odpočinout, zítra vám začínají zkoušky."

„Doprovodím vás." oznámil jí, když přikývla.

Šli mlčky vedle sebe, neprohodili ani jediné slůvko. Jediný zvuk, který mohli slyšet, vydávaly jejich kroky. Zastavili se až před obrazem Buclaté dámy. Tam se k němu Hermiona otočila čelem, měli štěstí, že zatím neprobudili otravnou drbnu v obraze. Když si ho Hermiona přitáhla do polibku. Byl jiný, než oba předešlé. Tenhle byl upřímný a oba věděli, že nejspíš jejich poslední. Severus věděl, že by neměl, ale nedokázal si držet náležitý odstup. Přitiskl se k ní. Ona ho dlaní hladila po obličeji, krku, hrudi. Svou druhou dlaní mu zajela do jeho havraních vlasů, kde si pohrávala prsty s jednotlivými pramínky. On ji držel pevně kolem pasu a ani on neodolal a druhou rukou pročesával vlasy její.

„Nezkazil byste mi budoucnost, pane profesore." zašeptala smutně, když byli nuceni svůj polibek, který nebyl jen jeden, ukončit.

„Dobrou noc, pane profesore." popřála, když budila Buclatou dámu, která si ho měřila více než nedůvěřivě.