Ty zákazy mě fakt doháněly k šílenství. Všechny ty pocity jsem dusila v sobě a nikdo, včetně mě, nevěděl, kdy vybouchnu. Byla jsem jako bomba.
I přes to, jak happy jsem byla od začátku z našich zpráv jsem zase probrečela několik nocí. Pamatuji si, jak jsem se jednou ve tři ráno zbalila, vzala skate a jela na naše místo. Dělala jsem to docela často.
Jednou jsem tam šla kolem 10 večer, ale o pár minut později jsem byla zase doma. Seděla jsi tam totiž ty. Brečela jsi. Chtěla jsem se za tebou rozeběhnout a obejmout tě, ale nemohla jsem.
