Opět jsme si psali. Navzájem jsme si pomáhali. Věděla jsi, že jsem na dně (nevím jak, ale věděla) a snažila jsi se mi pomoct. Bylo to od tebe tak milé. Už jen zprávy od tebe mi zlepšily náladu. Opět jsem se umívala jako sluníčko na hnoji. Samozřejmě jsi toho všimla i mamka, která u mě přespávala aby mě hlídala a postarala se o mě.
Ptala se na důvod mého úsměvu. A moje odpověď?
„Ona. "
Jen a jen ty.
