Underrated

Ta Vrána Má Snad Vzteklinu!

Frederick zrovna objedval, když v tom mu zazvonil telefon. Mobil zvedl a příjmul hovor. "Prosím?" řekl příjemně. "Ahoj, zlato. Prosím, ukliď trochu v Alfredově pokoji, ať to tam vypadá trochu jako u lidí. Dneska se pro něj budu stavovat." řekla svým vysokým hlasem Frederickova matka. "Už dneska? Nevěděl jsem, že ho budou pouštět až takhle brzo." podivil se otráveně. Poté souhlasil s úklidem a zavěsil.

Dojedl svůj oběd, došel umýt nádobí a potom, jak po něm bylo žádáno, uklízet. Celou dobu přemýšlel, jak se má tedy ke svému bratrovi chovat. Má být opatrný a chladný, nebo spíše přívětivý a přátelský? Neměl v hlavě úplně jasno.

Asi po půl hodině přesouvání, vyhazování a rovnání naznal, že tohle musí stačit. Oblékl si teplou bundu a vyrazil ven. Došel k domu, kde bydlela Brandy a zazvonil. Ze dveří po chvíli vylezla udýchaná Brandy. "Promiň, Frede. Teď nemůžu ven..." zevnitř se ozvala rána. "Tome! Ne, tohle se nejí! TOME!" zakřičela dovnitř do domu. "Promiň, dostala jsem bratrance na hlídání a on vyvádí jako šílenej. Třeba jindy. Pá." rozloučila se spěšně a zabouchla mu dveře před nosem.

Fred pár vteřin jen stál jako opatřený. Pak se oklepal a odešel. Další z jeho přátel, Charlotte, bydlela jen o pár domů dál. Když ale viděl, že věší se svým tátou vánoční světélka na jejich dům, ani nešel blíž a rovnou směřoval k Michaelovi.

Zazvonil na zvonek u Baldwinových. Michael se sluchátky neslyšel samozřejmě nic. Kenny tedy seběhl ze schodů a otevřel. "Čau prcku." pozdravil Frederick a svojí obrovskou rukou rozcuchal Kennymu vlasy. "Má brácha čas?" optal se. "Nevím. Počkej." řekl Kenny a vyběhl nahoru do Michaelova pokoje. Pak mu sundal sluchátka.

Michael se na něj zaskočeně podíval. "Co blbneš?" štekl na něj. "Je tady Fred a ptá se, jestli máš čas. Co mu mám říct?" řekl Kenny klidně. Michael se zvedl od počítače a zavřel hru. Pak i s Kennym sešel dolů. "Čau, Frede." řekl Michael s úšklebkem na tváři. "Čau. Máš čas? Že bychom šli ven, nebo tak něco." usmál se Frederick.

"Jasně, proč ne." pokrčil rameny a hodil Kennymu teplé oblečení. "Co s tím mám dělat? Ptá se tebe, ne?" podivil se Kenny. "Ptá, ale ty půjdeš s náma. Samotnýho tě doma nenechám." řekl Michael nesmlouvavě a sám se také oblékl. Kenny se tedy poslušně také začal oblékat. "Kdo další jde?" kouknul Michael na Fredericka. Přitom si rovnal čepici na hlavě. "Nikdo. Nemaj čas." pokrčil rameny a pak vyspouil ze dveří, aby udělal chlapcům místo. Michael vyšel, hned za ním Kenny. Michael zamkl vstupní dveře a všichni tři spokojeně odcházeli.

Po nějaké době, co jen chodili po městě a tlachali o všem možném před nimi zastavilo moc hezké tmavě modré BMW. Z něj vystoupil chlapec menší postavy s blonďatými až téměř bylími vlasy a zelenýma očima. Do vozu ještě zakřičel něco ne příliš pěkného a pak jen otráveně sledoval, jak auto odjíždí. Všichni tři se před ním zastavili. Chlapec šel k nim a stoupl si před Fredericka. Koukl se mu do očí.

"No hleďme. Koho to sem čerti nesou?" řekl nepříjemně Frederick. "Znechucení je na mé straně, bratříčku. Máma řekla, že mě máš hlídat. Tak se posnaž, chůvo." řekl ostře a drze a poplácal ho po ramenou.

"Proč tě mám hlídat? To už jseš psycho, že se neumíš ohlídat sám?" odvětil stejným tónem Frederick. "Hej hej hej... Klídek, jo? V pohodě, vy dva. Nazdar Alfrede." snažil se Michael zabránit konfliktu. "Je fajn tě zas vidět." řekl příjemně a nenápadně si mezi oba stoupl, aby si nevjeli do vlasů. Kenny stál vedle Michaela. Stál dost blízko, protože právě na Alfreda neměl nejlepší vzpomínky. Když ještě nebyl v nápravném zařízení, často ho bil a kradl jeho věci. To ale nikomu neřekl, protože se moc bál.