Kenny poklidně spal ve své posteli. Ve snu se procházel po cestě plné drobných kamínků. Po jejích okrajích rostly vysoké topoly, na jejichž špičky ani nebyl schopnen vidět. Potkával náhodné lidi. Některé dobře poznával, jiní měli místo tváře pouze mlhu. Všichni se usmívali a občas s ním prohodili i pár slov.
Najednou se ale kolem Kennyho prosmýkla postava v černé kápi. Její kroky byly i přes štěrk pod nohama naprosto neslyšné, skoro, jako by chodila ve vzduchu. Kenny si jí všiml a chytil osobu za dlouhý pytlovitý rukáv. Postava se k němu otočila. Místo tváře měla pouze tmavou siluetu. Věděl, že to je ten člověk, kterého viděl na silnici, byl si tím stoprocentně jistý.
"Kdo jsi?" zeptal se Kenny, svírajíc tkaninu. Odpovědi se mu nedostalo. Bytost mu pouze něžně sundala ruku z hábitu a pomalým krokem pokračovala v cestě. Kenny se ale nenechal a směle pokračoval za ním.
Postava se zastavila a dlaní mu naznačila, ať stojí. I přes svou vrozenou zvědavost a odhodlání zůstal na místě. Kolem persony se náhle z kamení vynořily čtyři neprůhledné stěny, které vedly až do nebes. Kenny stál jako opařený. Všichni ostatní lidé se stále usmívali a chodili kolem. To poslední, co uslyšel před tím, než se prudce vzbudil, bylo tiše řečené slovo.
"Kluku..."
ČTEŠ
Underrated
FantasyVždycky nám do hlav cpali lži... Už jsem si na to zvykla. Kdo ale vymyslel tu hovadinu, že smrt je lepší, než život v bolesti? Jedna z největších hovadin, co jsem v tu dobu byla schopna pochopit.
