Treat's wish

6. Kapitola

Treat rozlepil oči a ospale se rozhlédl kolem. Chvíli mu trvalo než zjistil kde vlastně je a co se stalo.
Ležel stočený pod padlým stromem, schovaný mezi větvemi jeho mohutné koruny. Z velkých zelených listů stékaly pramínky vody, která se slabým plesknutím dopadala na zem. Skrz navlhlé větve prosvítaly slabé paprsky Slunečního vlka, který už byl nějakou tu dobu na obloze.
Treat zívl a pomalu se zvednul. Tlapy měl ztuhlé a všechny svaly ho bolely únavou. Oklepal se, aby se zbavil vlhkosti ve svém kožichu. Zpomaleně se protáhl skrz větve ven z jeho provizorního doupěte. Mokré listy mu přejely po těle a kapky se mu opět vsákly do kožichu. Černobílých vlk otráveně zamručel a znova se oklepal.
Rozhlédl se kolem, aby zjistil odkud včera přišel. Věděl, že měl padlý strom po levé straně, takže až bude odcházet, taky ho bude muset mít po levé straně. Protáhl si ztuhlé svaly, aby byl vůbec schopný pohybu a vydal se na cestu. Doufal, že výprava, která ho včera určitě hledala, to kvůli dešti vzdala. Ovšem na to nechtěl moc spoléhat, tak trochu zrychlil.
Šel lesem, který měl po dešti mnohem hezčí barvu. Na listech keřů a stromů se třpytily kulaté kapky, které vítr čas od času shodil na zem a dopřál Treatovy ranní spršku. Z jindy měkké lesní půdy se stalo mokré bláto, které se černobílému vlkovy lepilo na tlapy. Na mohutných větvích okolních stromů seděli ptáci a vesele prozpěvovali. Treat si povzdechl, ptáci musí mít úžasný život. Můžou si odletět kdy chtějí a kam chtějí, nikdo je neobviňuje a jediné o co se starají je, aby je nikdo nesežral. Přál by si vzlétnout, roztáhnout křídla a odletět do slunce pryč od všech problémů a vlků na zemi.
Z myšlenek ho vytáhl lákavý pach, který ho udeřil do čumáku. Až teď si uvědomil jak má strašný hlad a olízl si tlamu. Přirozeně se přikrčil do lovecké pozice a začal se plížit za pachem. Břicho měl těsně u rozbahněné půdy a všechnu váhu soustředil do zadních tlap.
Pach sílil, až si Treat ve vysoké trávě všiml zajíce. Hnědé zvířátko poklidně sedělo a okusovalo dlouhé stébla trávy. Treat na nic nečekal a vyřítil se směrem k němu. Ovšem nevšiml si, že zajíc sedí hned vedle nory, takže jakmile vlka spatřil bleskurychle zahučel do díry v zemi.
Treat smykem zastavil a hluboce zavrčel. Chvíli tam stál s pohledem upřeným na zaječí noru, jako by čekal, že kořist vyleze a skočí mu přímo do tlamy.
Po nějaké době se zvedl a zavětřil, ucítil vodu. Aspoň se napiju, pomyslel si, ale neměl z nálezu řeky tak velkou radost jak si myslel. Otočil se a vydal se směrem k řece.
Protáhl se mezi keři a ocitl se na mýtině, jejímž středem protékala široká řeka. Černobílý vlk k ní došel a sklíčeně si k ní sedl. Hleděl na svůj odraz ve vodě. "Shadow měl pravdu...ve všem. Ten lov byla moje chyba, nejsem schopný ulovit ani králíka a vypadám jak stvůra...kterou taky jsem," řekl znechuceně a bouchl tlapou do vody tak aby se hladina rozčeřila a on se na sebe nemusel dál dívat.
Skláněl se k hladině, aby se napil, když v tom za sebou uslyšel nějaké zvuky. Srst se mu naježila a uši vystřelily nahoru jako poplašný systém. Někdo tady byl.
Treatovy se stáhlo hrdlo. Přišli si pro mě! Už jsou tady. Našli mě! Kdo dostane tu čest aby mě roztrhal na kusy? Sharp...nebo můj otec? Bál se otočit a podívat se jim do tváře.
Křoví znova zašustilo a křupla větvička, "Treate," ozval se známý hlas. Treat sebou překvapeně trhnul a otočil se. Před ním stála Mouse, drobná hnědá vlčice se žlutýma očima. "M-mouse?" Vykoktal překvapeně, "to ty jsi mě přišla odvést do tábora? Co se mnou udělají? Chtějí mě zabít?" vychrlil aniž by si uvědomil co řekl. Mouse si povzdechla, ohlédla se jako by jí někdo sledoval a ztišila hlas jako by jí někdo slyšel, "nepřišla jsem tě nikam odvést, přišla jsem ti pomoct," sykla. Treat překvapeně zamrkal, "cože?". Mouse k němu přisunula jednoho králíka, "vem ho a pojď za mnou, tady jsme moc na očích," řekla, sama vzala druhého králíka a rozběhla se podél řeky do lesa. Treat se ještě ani nestačil vzpamatovat, ale poslušně vzal králíka a vydal se za ní. Na okamžik mu hlavou probleskla myšlenka, není to past? napadlo ho. Podezřívavě na Mouse kouknul.
Hnědá vlčice se po chvíli zastavila a sedla si na břeh. Králíka položila vedle sebe, "najez se," řekla a podala Treatovy i druhého králíka. Černobílý vlk chvíli váhal, ale nakonec byl hlad silnější než strach a zakousl se do kořisti.
Mouse ho chvíli sledovala, "hledají tě," řekla a odvrátila pohled, zahleděla se na hladinu. "Já vím," zamumlal Treat mezi sousty masa. "Musíš zmizet s území... tvůj otec...tedy, Delta, je odhodlaný tě najít a zabít a rozhodně není jediný. Alfa se to snažila uklidnit, říkala, že se najde logické vysvětlení toho proč jsi to udělal, ale jakmile se do toho vložil Beta, bylo po veškeré milosti, kterou jsi ještě měl," vysvětlila. Treat polkl, toho se bál, "jak je na tom Meadow?" zeptal se a hlas se mu trochu třásl. "Je z toho otřesená. Neví co si má myslet. Glowa měla ráda jako vlastního bratra, stejně jako tebe. Na jednu stranu po něm truchlí a proklíná tě za to, ale na druhou jí užírá vina za to co ti řekla, obvinila tě za to aniž by věděla proč jsi to udělal. Mrzí jí, že její poslední slova co ti řekla, byla tato," řekla Mouse smutně. Treat sklopil uši a koukl do země.
Mouse se zhluboka nadechla, "běž najít svou opravdovou rodinu," řekla rázně. Treat sebou trhl, "c-co? A-le jak? Vůbec netuším kde jsou nebo jestli mě vůbec chtějí ještě vidět..." vyštěkl. Mouse se na něj podívala, "Alfa tě našla u řeky. Vyplavila tě na břeh a vypadalo to, jako by si byl už mrtvý, ale ona byla odhodlaná tě zachránit a nakonec se jí to spolu s Lagune podařilo...přinesla tě sem řeka a ta tě taky dovede zpět k rodině," řekla a dívala se mu u toho zpříma do očí. Treat uhnul pohledem, "ale jak vím, že mě přijmou...co když... mě chtěli utopit?" řekl a hlas se mu zlomil. Mouse se zvedla a přišla k němu. "Žádná matka by nikdy nezabila svoje vlče, nikdy," řekla a přitiskla se k němu. Treat se zhluboka nadechl, něco na její přítomností ho uklidňovalo, a proto se rozhodl jí věřit.
Po chvíli se Mouse odtáhla a podívala se směrem odkud přišla, "musíš zmizet, hned," řekla s pohledem upřeným do keřů. Treat se ohlédl, pak se otočil zpět na Mouse. Chvíli na ni koukal, "děkuji...za všechno," vypravil ze sebe nakonec. Hnědá vlčice se pousmála, "není zač," řekla, "a teď už běž, slyším je, sledovali mě,". Treat přikývl a rozběhl se podél řeky pryč. Za běhu se ještě jednou otočil, ale Mouse už byla pryč.