Treat's wish

8. Kapitola

Treat se s Hollowem rozloučil před třemi dny. Starý vlk říkal, že k jeho cíli jsou to minimálně dva dny cesty, takže by měl s největší pravděpodobností dnes dorazit na místo.
Černobílého vlka čím dál tím víc tížily nepříjemné myšlenky. Chtějí ho rodiče vůbec vidět? Co když už ani nežijí? Nepokusí se ho zabít, když se jim to na poprvé nepovedlo? Zničeně si povzdechl, "za co mě trestáte Nebeští vlci? Co jsem provedl tak strašného, že jsem dostal takový život!" Naštvaně kopnul do šutru a šel dál.
Krajina kolem se opět změnila. Řeka se táhla polem, na kterém rostla tráva vyšší než vlk a v nedaleko se tyčily vysoké útesy obklopené lesem.
Treata do nosu praštil lehký slaný pach. Byl hodně slabý, ale každým krokem se slanost vzduchu stupňovala.
Za těmi útesy je nejspíš to Nekonečné slané jezero, pomyslel si Treat. Slyšel o něm mluvit Lagune. Prý je větší než domov Nebeských vlků a když se naštve, je hodně nebezpečné. Treat se celý otřásl při pomyšlení na to, že by se měl utopit v nekonečné slané vodě.
Černobílý vlk zpomalil a zamířil blíž k vodě. Z toho všeho přemýšlení o soli mu vyprahlo v tlamě. Sehnul se k řece, která už začínala být o něco divočejší a prudší.
Zrovna když se chtěl napít mu něco přeletělo před obličejem. Polekaně couvl a sledoval vodní hladinu. Přímo před ním z vody vyskočila ryba.
Treat si olízl tlamu. Rybu jedl jednou v životě a to když jí Meadow nějakým zázrakem ulovila. Byla celkem dobrá, ale plná kostí. Ovšem tahle byla mnohem větší a vypadala lahodněji.
Opatrně se přiblížil k vodě a před tlapy ponořil do vody. Napnutě sledoval hladinu. Nečekal moc dlouho a spatřil pod vodou rybu. Rychle po ní chňapl, ale ryba byla rychlejší a uplavala mu. Vytáhl hlavu z vody a oklepal se, "uh, tak si zkusím počkat až vyskočí ven," rozhodl a vyčkával, až se nějaká ryba opět rozhodne proletět kolem.
Po chvíli do ve vodě zažbluňkalo a z řeky vyletěla ryba. Treat po ní skočil, ale těsně minul, takže od ryby schytal pár facek ocasní ploutví a zhučel do vody. Naštvaně vyskočil na všechny čtyři a zavrčel na vodu, "tak a dost!" Naštvaně vylezl z vody a oklepal se, "nenávidím ryby," zahučel.
Zamířil pryč od řeky a vydal se k lesu. Byl celkem utahaný, rozhodl se si na chvíli lehnout pod nějaký keř a v cestě pokračovat potom. Našel si pohodlné stinné místo, lehl si a zavřel oči.

Treat stál na známém místě. Na lesní mýtině nedaleko tábora. Před ním stál rozpálený Glow a něco vrčel. Treat ho ovšem neslyšel. V zápětí se Treatovo tělo připravilo k boji. Všechny svaly se mu napnuly a srst se mu nepříjemně naježila. Treat to chtěl zastavit, věděl co bude následovat, ale nic, tělo ho neposlouchalo a vrhlo se po překvapeném Glowovi. Černobílý vlk se opět naskytl v tomto okamžiku. Vše bylo přesně tak, jak se to ve skutečnosti stalo. Drápy, tesáky, stín, krev, hodně krve.
Treat opět stál nad mrtvým tělem svého nevlastního bratra a nemohl s tím nic udělat.
Chtěl se rozběhnout pryč, utéct od toho všeho, ale nemohl se ani pohnout.
Každou chvíli očekával příchod Meadow a ostatních, ale nikdo se neobjevil. Místo toho se ozvala ohlušující rána a pod Treatem začala praskat zem. Vyděšeně se rozhlédl kolem. Tam kde před chvílí leželo mrtvé tělo vlka, byla obrovská trhlina, která se stále rozšiřovala. Nakonec se roztrhla úplně a Treat se propadl dolů.
Za nedlouho dopadl s ohlušujícím šplouchnutím do vody. Která mu okamžitě naplnila tlamu. Snažil se vyplavat na hladinu, ale nešlo to. Začal se potápět, hlouběji a hlouběji, až opět viděl jen černo černou tmu. Ticho najednout prolomil hlas, "hej! Co děláš na našem území."

Treat se s trhnutím probudil a zamžoural kolem. Před ním stál vysoký světle šedobílý vlk.

Tak tohle je spatlanina nejvyššího stupně. Fakt se moc omlouvám, je to naprostá blbost a je to krátké, ale ta kapitola byla nutná. Ale teď už se zas máte na co těšit, takžeee zatím ahoj xd