Krvavý Měsíc [ Twilight Sága]

Probuzení

Když křeče přestali, otevřela jsem oči, byla jsem ve velkém kamenném sále, ležela jsem na koberci na zemi, na druhé straně místnosti byli nějací tři muži v černých hábitech a četli si. Posadila jsem se a začala se rozhlížet, muž s černými krátkými vlasy, zavřel knížku a rychlostí blesku byl u mě. Leknutím jsem se na něj podívala, když jsem se mu podívala do očí, měl je krvavě rudé. Než jsem stihla něco říct vzal moji pravou ruku do obou rukou a tvářil se nepřítomně, ale pak ji pustil a promluvil:"Zdá se že si nic nepamatuješ, není divu, jedu si v sobě měla hodně, ten upír do tebe byl zakouslý hodně dlouho." Když to odpověděl, najednou jsem se dostala do nějakého tranzu a před očima se mi zobrazila vzpomínka, ležím na zemi, vedle mě sedící muž zakouslý do mého zápéstí na pravé ruce, strašná bolest, hořící vesnice kolem mě, tři muži v černých hábitech, popadli toho muže vedle mě a urvali mu hlavu a ruce! A hodily ho do ohně, kterým byla zapálena vesnice a pak se začali přibližovat ke mně, já mezitím jsem se trápila v křečích. Jsem zpátky v sále, muž přede mnou na mě s údivem hledí a znovu mi popadne ruku a odpoví:"To je divné, to že se někomu vracejí vzpomínky, když má v sobě hodně jedu se moc nestává." V tom i ostatní dva muži zavřou knihy a bleskurychle se přemístí k nám, rychle se postavím, protože nemůžu uvěřit co se tady děje. Najednou mi vyschne v ústech mám takový hlad, ale ne na jídlo, ale na..... Krev! Muž s černými vlasami si toho všimne, jakoby tušil co mi je, a řekne:"A vidím že tvá novorozenost začíná, neboj se, ihned ti sem pošlemě někoho k zakousnutí." Zvedne ruku a mávne s ní. Jeden muž u dveří vyrazí pryč z místnosti, netrvá dlouho a vrací se s mužem kterého drží za krk, poté ho mrští na zem přede mně, já na něho se strachem koukám, všichni se podívají na mě, muž který ho jsem přivedl mi pokyne že se můžu zakousnout, chvíli váhám, ale pak mě přemůže hlad, vezmu může za zápeští a zakousnu se do něho, taková slast krev mi stéká do krku je sladká a najednou nemůžu přestat ta krev je tak dobrá, přestávám pít až když jsem nasycená, muž přede mnou je mrtvý, ale kupodivu mi to je jedno. Cítím se lépe, muž s černými vlasy se na mě usměje a začne znovu mluvit:"Jelikož si skoro nic nepamatuješ, budeme ti muset osvěžit paměť, já jsem Aro Volturi, tohle je(ukáže na může s blonďatými vlasy) Caius Volturi a tohle je (ukáže na staršího může s hnědými vlasy) Marcus Volturi. Ty se jmenuješ Karin."Karin, zní mi to cize, jakoby to ani nebylo moje jméno, ale co já vím, ale ještě se zeptám.:"A jaké je moje příjmení?" Aro odpoví:"To bohužel nevíme, ale teď patříš do rodiny Volturiových takže se jmenuješ Karin Volturi." Podívám se znovu po místnosti, je tu mnohem více lidí než jsem myslela, vypadá to jako by tady měli stráže. Aro poté řekl:"Tak jelikož si teď také upír, máme pro tebe pár pravidel, takže 1.nikdy nezabíjej okatě před lidmi, 2. Nechoď na slunce, nepálí tě, ale tvoje kůže se začne lesknout jako diamant a lidé by poznali že jsi jiná3. Nikdy nám nevzdoruj, tyto pravidla dodržuj, pokud Teda nechceš zemřít. Skoro každý upír má nějaké schopnosti, je možně že ty je máš také, proto chceme abys vyzkoušela jaké máš, můžu ti číst myšlenky, tím že tě vezmu za ruku, takže víme že nejsi štít. Jane, můžeš jít sem k nám? (v tom se k nám rychle rozběhla mladá dívka s bloňdatými vlasy a velkými červenými oči) Tady Jane ti pomůže s výukou, možná to bude trochu bolet. "Podívala jsem se na Jane, koukala přímo na mě a v tom řekla:" Bolest."Najednou jsem dostala křeč, ale také jsem ucítila sílu ukázala jsem na ní a řekla jsem:" Led."V tom bolest přestala, když jsem se podívala zpátky na Jane, od nohou až do pasu byla zamrzlá v ledu, uvědomila jsem si že na ní pořád ukazují, pokusila se z něho dostat, ale nešlo jí to, tak se znovu pokusila použít svoji schopnost ře kla bolest, ale nic se nestalo. Aro tlesknul a řekl v klidu ať povolí, dala jsem ruku dolů a led zmizel a Jane byla volná. Aro se na mě s údivem podíval a začal se smát:"Si velmi silná dítě, tvůj dar je velmi vzácný, avšak není to jediný dar, který máš, proto to zkusíme ještě jinak tentokrát se mnou.Soustřeď se a zkus použít svou schopnost na mě." Začala jsem se soustředit a objevila jinou schopnost, a v tom jsem řekla:"Bolest." Aro se začal kroutit v bolestech, několik upírů se ke mně začalo přibližovat a v tom mě jeden silný chlap praštil zezadu a odhodil mě, lětela jsem daleko a přistála na tvrdé zemi a země pode mnou praskla, viděsila jsem se tak moc až jsem vykřikla. Aro už nebyl v bolestech a rozběhl se ke mě a řekl:"Nemusíš se bát to byl Felix (ukázal na velkého chlapa který mě před tím odhodil na zem) velmi dbá na moji ochranu, trochu se neovládl. Je vidět že tvůj dar, je dar zrcadla, tento dar ti pomáhá okopírovat dary ostatních, ale nevím kde si viděla dar ledu, nicméně si opravdu mocná, a nám to moc pomůže, proto začneme s výcvikem, budeš velmi mocná zbraň."Výcvik byl každý den byl náročný, bojovala jsem sjinýma upírama a používala různé schopnosti, které jsem viděla u ostatních upírů, Volturiových že mě byli velice nadšení, nebo aspoň Aro ano. Několikrát se tam oběvil jeden moc milý pán, jmenoval Carlai Cullen, měl bloňdaté až bílé vlasy, v lidském světě dělal lékaře, ikdyž byl odsouzený k opaku, já měla vstup do lidského světa zakázáno, báli se že by o můj dar mohli přijít, několikrát jsem zabila člověka abych se nasitila, někdy jsem je mučila svým darem, někdy bolestí, ledem atd. Carlai to považoval za nesprávné a proto od Volturiových odešel do lidského světa, slyšela jsem někdy nějaké zprávy o tom že se zamiloval do lidské ženy, ale ta žena onemocněla a umíral, byl nucen ji proměnit, jelikož jí nechtěl ztratil, takhle to udělal s tou ženou Esmé a pak i s Edwardem, adoptovat ho jako syna, mnohokrát adoptovat nové upíry a zachraňoval životy lidí, Rozalí zbil její přítel a nechal ji krvácet na ulici, Carlai ji proměnil aby jí zachránil život, potom také adoptoval Emmeta a Elis. Všude se poté začali nést zvěsti o tom že jistá upírka María proti nám Volturiům chystá armádu. Byli jsme nuceni zasáhnout, Aro se ke mně nechová jako ke své adoptované dceři, ale jako k mocné zbrani.Když jsme vytáhli proti Maríi, vyhráli jsme byla to těžká bitva někteří upíři tam zemřeli, ale díky mému daru jsme byli neporazitelní, mohla jsem díky tréninku používat několik darů najednou, když jsme zabily Maríi, její armáda zjistila že nemá šanci, proto utekla, Volturiovy byli moc šťastný že mě mají. Jesper který v té armádě bojoval proti nám se zamiloval do Elis a Carlai ho také adoptoval. Mezitím co se všechno takhle dělo, tak nastalo 21.století.To století už bylo velmi nebezpečné, začali jsme se hodně ukrývá, jelikož lidé vynalezli zbraně l, které by nás mohli zničit. Museli jsme být opatrní.