Jako každé ráno jsem se včas probudila na ranní modlitbu. Žiji v klášteře již od svých 3 let. Jsem naučená poslouchat a všem zvykům, vlastně jsem vychována k tomu být dokonalou společnící. Jsem třetirozenná dcera Lady Elizabeth a Lorda Henryho. Prvorozený je můj bratr Lord Charles, je o 12 let starší než já a vůbec ho neznám. Druhorozená je má sestra Claire, pamatuji si ji naživo jen matně, ale dopisy mi píše jako jediná stále. Každý měsíc mi píše co se děje a posílá mi vlastní rukou malované podobizny všech mých příbuzných. Dnes je však zvláštní den, neboť opouštím klášter a jedu domů. Je to zvláštní pocit, poprvé po 15 letech uvidím své rodiče a sourozence. Smutné je, že si pro mě poslali jenom abych dělala společnost své matce. Má sestra se před týdnem vdala za bohatého šlechtice a má matka potřebuje společníci. Celý život jsem věděla, že na mě manželství či láska nečeká. Byla jsem mou matkou i otcem vybrána k jinému životu, životu přítelkyně, dvorní dámy... Říkejte tomu jak chcete jsem pouhou ozdobou plesu, taneční partnerkou či chybějícím členem karetních her.
Pomalu jsem scházela schody a mířila jsem k hlavním dveřím. Se všemi jsem se rozloučila, ale i tak jsem měla slzy v očích, když jsem si uvědomila, že už se tu nevrátím a všechny je vidím naposledy. Nastoupila jsem do kočáru, již připravena na ples, jenž mě čeká bezprostředně po příjezdu. Mám jemně růžové šaty a vlasy sepnuté do složitého, ale nenápadného drdolu. Líčení a vlastně celý můj vzhled nějak nepoutal pozornost.
Kočár se rozjel a já sledovala rychle míjející krajinu. Ponořená do svých myšlenek jsem si prozpěvovala píseň a téměř jsem si nevšimla, že už se schyluje k večeru a tím pádem jsem blízko svého cíle. Kočí popoháněl koně, ale mě stále vrtalo hlavou proč si pro mě rodiče poslali o 2 roky dříve. Již dlouho věděli, kdy se má sestra bude vdávat a má matka bude 2 roky sama, když si pro mě chtěli poslat až ve 20. Proč si to najednou rozmysleli a poslali si pro mě? Dusit koní pomalu ustával a před mýma očima se objevil nádherný zámek. Jeden z lokajů mi otevřel dveře a ke mě rychlým krokem kráčel můj otec, aby mi pomohl vystoupit. Byla jsem středem pozornosti, všichni utichli a já vcházela do hlavního sálu. Můj otec poté pokynul ke komornímu orchestru a vyzval mě k tanci. Hrála jemná hudba a oči všech přítomných na mě hleděly. Otec se ke mě naklonil a tichým hlasem mi oznámil. "Toto je tvůj zásnubní večírek, zanedlouho oznámíme tvé zasnoubení. To jak se chovat víš. Svého nastávajícího poznáš zitra při obřadu. Je to jasné? Všechny tvé dotazy ti zodpoví matka po plese." Ztuhla jsem, ale nedala to na sobě znát. Jemně jsem mu přikývla a když náš tanec skončil, otec dostál svému slovu a zasnoubení oznámil. Já si nechala gratulovat a tvářila jsem se, jako bych o všem věděla.
Ples konečně skončil a já byla komornou dovedena do své ložnice. Bylo už dost pozdě, ale matka mě měla navštívit a vše potřebné mi sdělit, proto jsem si vytáhla své vyšívání. Posadila jsem se k oknu a elegantně jsem výšívala, jako by mě někdo sledoval. Po chvíli se ozvalo zaklepání a sluhové otevřeli dveře, já opatrně složila své vyšívání a postavila se na znak úcty před svou matkou.
"Holčičko moje, tohle jsem pro tebe nechtěla. Jak moc jsem se snažila tě tohoto osudu v manželství uchránit." se slzami v očích mi sdělovala má matka. Já se jen zdvořile usmála a podala ji svůj krajkový kapesniček. "Nic mi neřekneš. Asi se zlobíš, ale jinak to nešlo. Tvůj otec hrál karty a jeden muž si k němu přisedl. Pověděl mu, že si chce vzít jeho dceru. Tvůj otec protestoval, ale když mu zašeptal množství peněz, které za tebe dá. Tvůj otec nemohl jinak." Po těchto slovech mě zatlo, jak nemohl. Vždyť mu nějak nevyhrožoval. Můj otec je pouze chamtivý. Nic z toho co se mi honilo v hlavě jsem jako poslušná dcera své matce neřekla. Jen jsem tiše zašeptala." Je něco dalšího co mi můžete povědět, matko? " V tom se matka napřímila a dala se do poučování. "Tak, při svatební noci se musíš svému muži oddat. Uděláš vše... Občas mívají muži zvláštní choutky, ale ty mu v nich musíš vyjít vstříc. Jak to při samotném aktu probíhá... Budeš nahá své ruce si složíš na prsa a lehneš si na postel. Nedělej nic necudneho dokud tě o to tvůj manžel nepožádá. Bude to že začátku bolet, ale za žádnou cenu to nesmíš dát najevo, hlavně neplač. To by ho mohlo odradit. Až skončí tak ho pochval a poděkuj... " Vše mi tak do podrobné popisovala až mi z toho bylo zle.
Když skončila, do pokoje vešla komorná a připravila mě ke spánku.
