Otevřela jsem dveře. Do nosu mě praštilo příjemné teplo a vůně domova. Šla jsem dál na chodbách visely nic neříkající obrazy krajin a zátiší. Neměla jsem zatím odvahu žádné dveře otevřít.
Stala jsem tam a prohlížela si obrazy dobrou hodinu než jsem se odhodlala otevřít dveře.
První dveře vedly do malého salonku, tak jsem vyšla do vrchního patra a otevřela bezmyšlenkovitě nějaké dveře. Hned jsem se trefila do nějaké ložnice. Sundala jsem si plášť a snažila jsem si zakrýt své vnady jenž mi byly odkrryty mým mužem. Nakonec jsem to vzdala protože mi došlo že je večer a stejně musím jít spát.
Pomalu jsem se loudala hledat nádobu ve které bych si ohřala vodu na koupel. Otevírala jsem různé dveře. Vedly do nádherných salonku ložnic a pracoven. Když jsem konečně našla dveře do kuchyně mé srdce zaplesalo.
V kuchyni byl zapaleny oheň a teplo na stole byla položena večeře. Začala jsem mít divný pocit a cítila jsem bázeň. Rovněž jsem si v místnosti nepřipadala sama. Ohlížela jsem se v šeru a nakonec jsem bazlivym hlasem zvolala "Je zde někdo?". Po chvíli jsem slyšela zvolání hrubým velmi známým hlasem. "Má ženo, ty se ještě ptáš?"
"Nevidím vás, bylbyste tak laskav a ukázal se mi?"
"Svlékni si šaty!"
"Nemohu se svlect, bylo by to nevhodné a navíc nevím před kým se mám svlekat"
Po této větě jsem ho viděla... Byl to on, můj muž.
"Teď mě vidíš. Chválím tě za to žes chtěla vědět zda se ukazuješ svému muži. Ale teď už mě pojď potěšit."
Celá jsem ztuhla, přibližoval se ke mě a já cítila štiplavý zápach alkoholu. Už jsem se necítila bezpečně.
"Pane, omlouvám se, ale dnes toho nebudu schopna. Snad zítra až se začnu cítit lépe."
"Přestaň s tím! Ty mě nechceš! Kdykoli ti projevím svou libost, ty, ty mě odmitneš. Běž si okamžitě lehnout."
V jeho hlase byl cítit hořký žal. Nechtěla jsem pokoušet jeho trpělivost, proto jsem rychle vyběhla z kuchyně a mířila do své ložnice.
V ložnici jsem se chtěla okoupat ale došlo mi že nemám nádobu. Proto jsem se potichu chtěla vydat do kuchyně a vodu si ohřát.
Otevřela jsem dveře ložnice a nemohla jsem uvěřit svým očím.
Taaak po dlouhé době další část. Snad se vám bude líbit... Ani bych nevěřila, jak je těžké psát takový historický román. Je to kratší část, můj život je tak trochu hektický...
