Byla to dlouhá a bezesná noc. Nejsem vůbec vyspaná, ale ani unavená. Mám rozbrnkané nervy a žaludek se mi převrací kdykoli si uvědomím, že se budu vdávat. Za nedlouho zde přijde komorná, kadeřník a mnoho dalších aby mi pomohli s přípravou. Jsou už 4 ráno a v 5 to začne,obřad prý bude tichý a začne v 6:30,což je velmi brzo po něm bude oslava. Tam si doufám poprvé promluvím se svým manželem, jak odporné nazývat manželem člověka, jenž si vás koupí při nějaké stupidní karetní sešlosti.
Achne už slyším všechny, už mě jdou připravit. Všichni vtrhli do místnosti a začala příprava. Jedna mi nachystala koupel druhá už mě svlékala a ostatní chystali spony, šaty... Po koupeli mě začali oblékat sušit vlasy a česat. Po hodině vše skončilo a má matka s otcem mě již čekali u kočáru. Nastoupila jsem si a už jsme uháněli do nedaleké kapličky.
Kráčela jsem zavěšena do svého otce úzkou a krátkou uličkou malebné kaple. Zrak jsem při tom měla stále upřen k podlaze, nechtěla jsem vidět svého muže dříve než řeknu ano. Měla jsem strach z jeho vzhledu a stáří, mladý a hezký muž by si nevybral dívku aniž by ji znal či viděl. Z mých myšlenek mě vytrhlo jemné postrčení mého nastávajícího a mě došlo že mám říct ano. Tak jsem i udělala a po chvíli jsem slyšela velmi hrubým sametovým hlase „Ano“. Jeho hlas byl pevný, rozhodný, byla jsem v pokušení se na něj podívat, ale neměla jsem nakonec ani možnost. Při větě kněze, že už se mužem políbit mě táhl do kočáru. Měla jsem co dělat abych nepadla natož abych se podívala na svého muže.
Vtáhl mě do kočáru a ten se rozjel. On mi sundal závoj a začal mě vášnivě líbat na rty. Nevěděla jsem co dělat, nikdy jsem to nezažila, on to nejspíše poznal a naklonil se k mému uchu a sladce pošeptal. "Když otevřeš ta ústa, budeš se divit co dokážu." poté se odtahl a já tam seděla jako opařená. Usmíval se a na se tolik styděla, nevydala jsem ani hlásku. "Tak jo... Víš proč ty? Asi ne, jsi to ty, protože jsem slyšel o tvé nevýslovné kráse a hlavně o tvém vychování. Prý poslechneš na slovo a neodmlouváš. Dalším důvodem je to že na tvém těle budou stopy jen po mě. Žádný muž se tě nedotkl vše je tu jenom pro mě a celá si čekala na mě. " řekl velmi smyslně a já se na něj poprvé podívala. Byl mladý a velmi krásný, to jeho tělo ve mě vzbuzovalo touhu. Jemně jsem se usmála a tiše prohlásila." Jak si můžete být tak jist, že vás poslechnu? " šarmantně se pousmál a znovu se ke mě naklonil "Moje milovaná, kdyby ne zavřu tě do ložnice a slibuji tě, že svá stehna k sobě už nikdy nedáš." "Omlouvám se, byla to pouhá úvaha." S úlekem jsem odvětila. On se pouze ušklíbl a já v jeho očích nalezla jiskru vítězství nade mnou. Znovu se ke mě naklonil a líbal mě na krku. Bylo mi to příjemné. Lehce jsem mu začala propletat ruce do vlasů, ale hned jsem skončila. Vzpomněla jsem si na slova mé matky, která mě upozorňovala ať se nepodbizim. On se však zarazil "Proč jsi přestala?! Dovolil jsem ti to snad?! Kurva, já už si myslel, že se s tebou budu chtít vyspat. Ale to ty hned zkazíš. Začneš se chovat i při sexu podle etikety?" zeptal se a já souhlasně kývla. Zbytek cesty už semnou nepromluvil.
Dojeli jsme a on vystoupil. Vzal mě do náruče a v dlouhém polibku mě nesl do ložnice. Nechápala jsem jeho chování, naštve se a pak udělá tohle... Co se teď bude dít, co mám dělat, líbím se mu? Všechno mi hrálo v hlavě až do chvíle kdy mě položil na zem a odešel. Jen tak odešel, to nic nebude? Mám zavolat komornou aby mě připravila? Zabouchl dveře a já se porozhlédla po místnosti, byla velmi strohá. Přešla jsem k oknu a podívala se na dvůr, kde stal kočár, jenž nás přivezl. Můj manžel k němu přišel a vyhodil mé zavazadla na zem, jako by to byl odpad. Poté kočár odjel a já sledovala svého muže jak se vrací do domu a mé kufry nechává na zemi. Vyčkala jsem asi 5 minut a sešla jsem si pro ně sama. Bylo jich hodně, ale začalo pršet a já si nechtěla nic v nich poškodit. Táhla jsem je a nikdo mi nepomohl. Když jsem je všechny nanosila do pokoje, začala jsem s vybalováním. Vše jsem hezky uložila a místnost jsem svýma vyšívanýma dečkama zútulnila.
Byl už večer a já si uvědomila, že jsem celý den nejedla. Kručelo mi v žaludku a v tom do místnosti vztoupila velmi stará služebná a chraplavým hlasem mi řekla "Náš pán, Váš očekává při večeři. Doufá, že mu budete dělat společnost." souhlasně jsem kývla a vydala se za ní směrem do jídelny. U stolu čekal on. S úsměvem jsem se nechala usadit. "Smím znát Vaše jméno?" položila jsem jednoduchou otázku a on se na mě zařazeně podíval a odpověděl mi "Jmenuji se Lord James Alexander Adler, je mi 22 let. Tohle o mě vědět musíte a do ničeho jiného ti nic není." řekl hlasem, který mě zamrazil. Nosili jídlo a večeře už nadále proběhla beze slov. Asi po 2. chodu jsem se omluvila a odešla jsem do své ložnice. Převlékla jsem se do noční košilky a šla spát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Uprostřed noci někdo odkryl mou peřinu a dle hlasů jsem poznala že to byl James. Zhrublým hlasem potichu šeptl, nejspíše mu šlo o to aby mě neprobudil. "Oblečení na noc máš tak cudné. Jak se mám vyspat s holkou, která se obléká jako jeptiška z kláštera." jemně mě přikryl a odešel. Poté jsem znovu propadla do říše snů.
Tak jo doufám, že se vám to líbí... Chtěla jsem zkusit napsat historický román, ale není to tak lehké jak se zdálo. Budu se snažit přidávat kapitolu každý den.
