V síti lží

~1~

Nečekal bych, co se mnou uděláš. Že se zamiluji do tvých očí a už tě nebudu považovat za hrozbu naší země. Že se budu snažit, ti s každým problémem pomoci. 
Ale to ty za vše můžeš. To ty jsi mě lapil do Sítě plné lží.

Stephen

„Tak ještě jednou. On tě označil za hrozbu, když jsi Thora údajně bodl plastovým nožíkem?” směji se a sleduji jeho pobavený výraz, kterým mě sleduje. Má krásné zuby, pomyslím si.

„No, jo. Nechal mě zavřít a matka se s ním chtěla rozvést. Měl jsi vidět, jak klečel tři noci u dveří ložnice.” v návalu smíchu převalíme hrnek s kávou, kterou jsem nechal položenou na stole, a hnědá kapalina se rozlije po stole.

„Laufeysone, to si uklidíš!” zavrčím na něj.
„Aleee.” zaprotestuje.
„Dělej!" zabručím. Laufeyson začne uklízet, když vidí, že jsem neoblomný. Proč nepoužije magii? Zasměji se  v mysli, své myšlence.

Když má stůl uklizený, usměji se na něj a vtáhnu ho do svého objetí. Jeho omamná vůně po čerstvé mátě, mi rozbušila srdce. Odtáhnu se od něj. Prohrábnu mu vlasy a sleduji ho pevným pohledem.

„Děje se něco?” sleduje mě a snaží se mi něco vyčíst z očí.

„Ne.” vydechnu, hledíc mu stále do zelených očí, které ve mně vyvolaly, rychlejší tlukot mého srdce.

„Opravdu jsi v pořádku?” usměje se a vstane od stolu. Taktéž vstanu a jdu připravit dva čaje.

„Někdy přemýšlím, co tě vedlo k tomu, aby ses stal doktorem...” nakonec promluví s jasnou otázkou v jeho hlase.

„To bylo složité. Celé studium na škole, bylo jen o učení na zkoušky, tvorbě seminárních prací, praxe a o dalších podobných věcech. Na druhou stranu, chtěl jsem zachraňovat lidské životy. Jenže když jsem měl autonehodu, myslel jsem, že vše se může vrátit do pořádku. Bohužel, to někdy nejde. Proto jsem se snažil uzdravit své ruce a tkáně na nich. Když to nešlo, na chvíli jsem si myslel, že je vše ztracené...No a dál to myslím, že znáš...” lehce se zasměji nad svým příběhem.

„Ano, znám.” vezme si čaj a spokojeně se usměje.