Čarodějné sestry

Kapitola první

Claire

Pro Claire byly každé narozeniny úžasné. Její tatínek jí uspořádal skvělou narozeninovou oslavu, kam pozval její kamarády ze školy, měli její oblíbená jídla, aktivity... Prostě to pro ni byl dokonalý den. Svých patnáctých narozenin se nemohla dočkat. Pozvala si šest kamarádek ze Základní kouzelnické školy.

Jako vždy ji překvapil tatínek oslavou. Dělá pro ni ty nejlepší oslavy. Ráno slaví on a jeho dcera a odpoledne slaví Claire s jejími kamarády. Dominik koupil dcerce dárky, které chtěla. Koupil jí také ještě několik dalších. K patnáctým narozeninám měla dostat celkem dvacet dárků. Vždycky chtěl pro Claire to nejlepší. Tentokrát jí dal více dárků, protože už v září nastoupí na Dívčí čarodějnickou školu v Kouzelnicích. Koupil jí věci, které se jí budou hodit.

Claire seběhla po schodech do kuchyně. Už se moc těšila, jak si to s tatínkem užije. To, že jejich maminka s nimi nebydlí, už přijala. Sice by ji chtěla vidět, ale smířila se s tím. Snažila se vyzvídat, proč odjela, ale otec jí toho nikdy moc neřekl.

„Překvapení!"

Claire se usmála. Celá kuchyň byla krásně vyzdobená a na stole byl obrovský patnáctipatrový dort. Dominik je skvělý kuchař a každý rok jí sám peče dort, který má tolik pater, kolik má Claire let. Bohužel to nejde dělat navždy, takže až jí bude dvacet, bude dělat patra od začátku.

„Páni... Musel sis přivstat, abys to všechno stihl připravit," obdivovala Claire výzdobu.

„Ani ne. Přece umím kouzlit. Na rozdíl od lidí máme do půl hodiny vyzdobeno."

„Zapomněla jsem. Ale stejně. Je to nádhera."

Odpoledne přišly na oslavu Claiřiny kamarádky. Hrály různé hry, daly si dort, brambůrky a koukaly se na film. Všechny si odpoledne užily. Ale tím to ještě nekončilo – všechny mohly tu noc u Claire a jejího táty přespat.

Další den odjely její kamarádky brzy domů. Když si s nimi dala snídani a rozloučily se, šla si Claire sednout k tátovi do kuchyně. Chvilku si povídali, ale pak někdo zazvonil na dveře. Claire šla otevřít. Když uviděla, kdo stojí za dveřmi, tak se vylekala. Tuhle ženu moc dobře znala...

„Dob... Dobrý den," vykoktala.

„Dobrý den, slečno Claire Adamsová. Jsem ředitelka Dívčí čarodějnické školy v Kouzelnicích. Mohla bych si s vámi a vaším otcem promluvit?"

„Jistě."

Jakmile se paní ředitelka usadila, vylovila ve své velké kabelce dopis, a podala ho Claire. Ta si ho prohlédla. Byl adresován jí. Otevřela ho. Stálo na něm:

Vážená slečno Claire Adamsová,

Váš otec Vás zapsal do Dívčí čarodějnické školy v Kouzelnicích. Pokud i nadále Vy i on souhlasíte s tím, že se tam budete vzdělávat, podepište prosím níže přiloženou smlouvu. Pokud se rozhodnete tak, že budete studovat, poslouží Vám i seznam věcí, které budete potřebovat. Jestli máte jakékoliv otázky, můžete se ptát paní ředitelky Dívčí čarodějnické školy v Kouzelnicích Amelie Heartové.

Sekretářka Dívčí čarodějnické školy v Kouzelnicích

Ivy Smithová

Claire na to nemohla nic říct. Věděla, že na tu školu půjde. Najednou ale nevěděla, jestli tam chce. Je o něco dál a asi by tam musela spát. To znamená, že by viděla tatínka jenom o prázdninách. Ti, co bydlí blíž ke Kouzelnicím, mohou denně do školy docházet.