Pojďte dál, nestyďte se! Místa je tu dost. Vydržte, posunu se, aby se sem vešla i vaše Múza - ať už je jakéhokoli pohlaví či vyznání - a postavy. Nebojte se, koušu jen o víkendech, v pracovní dny si nasazuju náhubek, abych vás nepokousala.
Ještě js...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tentokrát ven z čajovny vykoukla pouze hlava. Ženština s velkými brýlemi si prohlížela zbývající oběti, které měla v plánu vyslechnout. Zatím měla tu čest vyslýchat pouze mužské postavy, proto se rozhodla pro krásnou ženu a její autorku.
„Dámy, jste na řadě," upozornila je na sebe a zamávala. Paže však byla tím posledním, co mohla venku riskovat. „Pojďte dál. Mám tu sucho a relativně čisto. A pokud nebudete zlobit, podívám se i po něčem ostřejším, než je čaj."
„No, konečně," zahlásila Hadiya a protočila oči, když se procpala dveřmi a zatarasila cestu své autorce. Ta se zastavila a hlasitě vzdychla. Nesnášela, když se jí někdo motal pod nohy – a dvakrát tak, pokud šlo o její postavu.
„Dávej pozor!" okřikla proto Hadiyu a něco si pro sebe zamumlala. Bude jí muset osvěžit pravidla slušného chování.
„Hou, hou, opatrně. Tady platí pravidla slušnýho chování," prohlásila a rychle zacouvala dovnitř. Když byli vevnitř všichni, koho pozvala, zavřela za nimi dveře a hopsavými krůčky došla až k nízkému stolku s polštáři.
„Na začátek všechny nechávám, aby se představili. Zatím jsem tu měla trojičky, takže něco vymyslet byla makačka – otázka možná minuty –, ale tohle by mohlo jít rychleji. Dóbře, nechám tady princeznu, aby vás obě představila."
„Terry, tys mi neřekla, že jsi taky princezna," prohlásila Hadiya a posadila se na jeden z polštářů. Trochu se pod ní splácl a málem ze z něj převážila.
A zatímco Hadiya soupeřila s gravitací, Rézinka si plácla ruku na čelo a následně řekla: „Ženská, vypadám já jako princezna?"
„No, to právě nevypadáš," poznamenala Hadiya se zamyšleným výrazem a počkala, až si její autorka sedne.
„Správně, zlatíčko. Teď nás představ," křečovitě se usmála Terry a pokynula ženě, aby už konečně přestala kecat nesmysly.
„Já? To ty představ nás!" odsekla Hadiya a založila si ruce na prsou. Tvářila se dotčeně a naštvaně. Dívala se na Terry přísným pohledem a čekala až dívka promluví, avšak někdy během těch pár sekund, kdy se rozhostilo trapné ticho, došlo Hadiye, že ta zakrslá holka se špatně obarvenou hlavou by mohla snadno ukončit její existenci pomocí pár písmenek.
„No, dobře. Velice skromně začnu sebou," dala se do řeči Hadiya a pokračovala: „Jistě mě moc dobře každý z nás. Jsem přeci jenom královna a velice pohledná žena," tuhle informaci doplnila zamrkáním a lehkým úsměvem, „a tahle... existence náhodou napsala můj příběh."
„Jmenuje se Hadiya Roschelles a je hrozně sebestředná. Omlouvám se za ni," ucedila Terry s protáhlým výrazem a podepřela si hlavu.
„Neskákej mi do řeči!" vykřikla Hadiya. „Teď mluvím já!"
