Zmítáni osudem

Pojď domů

   Lokimu chvíli trvalo, než se rozhodl, co dělat. Chtěl zůstat v pokoji, jak mu Anthony nařídil, ale když se celá budova otřásla a ozval se hluk boje, nevydržel. Pomalu se vykradl z místnosti a následoval spoušť vytvořenou Thorovým kladivem a něčím velkým ven. Tam se mu naskytl nečekaný pohled, Thor bojoval s mužem celkově pokrytým železem. Ani oči se nedaly zahlédnout, neboť místo nich se objevovala modrá záře. Musel to být jeho smrtelník, jinak si to neuměl vysvětlit. Než odcházel mluvil o jakémsi obleku, ale tohle nečekal. Brnění bylo impozantní, zářivé a naprostý umělecký skvost. Škoda jen, že brnění neslo barvu Thora a ne jeho, třeba by to šlo změnit, ale nyní by bylo spíše modré než zelené.
   Muži do sebe neustále naráželi a navzájem se snažili zpřelámat si všechny kosti v těle. Bohužel pro midgarďana to bylo nebezpečnější a mnohem pravděpodobnější. Nechtěl, aby musel ošetřovat rány muži který se o něj staral, a který nyní bojoval za něj.
   Když viděl, jak se oba bojovníci chystají na další střet, už nemohl jen stát a nečině přihlížet. „To by stačilo!" prohlásil rozhodně. Udivilo ho, když se obě postavy zarazily a pohlédly jeho směrem. Brnění neprojevovalo žádné emoce, naopak Thorova zděšená tvář ukazovala vše. Nyní už si Loki nebyl tak jistý, že opustit pokoj je ve skutečnosti dobrý nápad.
   „Loki," zavrčel Thor," upusť tuto nechutnou iluzi."
   „Iluzi?" zamumlal zmateně Stark. Neměl rád, když něčemu nerozuměl. Proč by měl Borůvka na sobě mít iluzi. Vždyť se tak vyděsil, když poprvé viděl své modré ruce.
   Loki si odfrkl, Thor byl idiot, když neviděl tak jasnou věc. „Připadá ti to jako iluze? Myslíš si, že jsem si tohle," chytil se za roh, zapomínaje ve svém rozhořčení, jak jsou citlivé, „udělal schválně?" Rychle se pustil. Nikdy by si nedovolil Thorovi přiznat, že se mu jeho nová ozdoba hlavy líbí. Zvláště teď, když se jich Anthony dotýkal, i když kvůli tomu hlupákovi jen chvilku.
   Bůh hromů se narovnal do své plné výšky, „samozřejmě. Sice nerozumím tomu, proč to děláš právě zde, kde lidé dávno zapomněli na hrozbu, kterou Mraziví obři představují, ale měl bys přestat.
   „Říkám ti, že to není iluze." Mělo ho napadnout mnohem dříve, že je adoptovaný, s někým tak pitomím by přece nemohl mít společnou ani kapku krve. „Odin ti tedy neřekl o mém pravém původu."
   „Nevím, co by mi měl říkat. Jsi Asgarďan a můj bratr. Vyrůstali jsme spolu. Vím moc dobře, kdo jsi."
   Idiot, byl to idiot. „tak, teď mě dobře poslouchej Thore," postoupil blíž, aby slovům dodal nějakou váhu, „toto není iluze, ale má pravá podoba. Odin mě vzal jako dítě z Jötunheimu a vložil na mě iluzi neboli podobu, kterou znáš. Jenže, když jsem padl, něco se pokazilo a já teď nemohu používat svůj Seiðr. Nedokážu nic." Povzdechl si, když si tak hezky nahlas vyjasnil, co se stalo a jak moc je na tom špatně. Původně se to tak hrozný nezdálo, zvlášť, když se Anthony neustále vznášel okolo a dával pozor na to, aby se cítil dobře.
   „Tak se vrať domů. Matka jistě bude vědět, jak ti pomoci."
   „A nechat se zavřít do žaláře? Děkuji nemám zájem, radši zůstanu tady," tentokrát se nejistě obrátil k midgarďanovi, jestli s ním souhlasí. Nebyl si jist, jestli s jeho výrokem bude Anthony souhlasit. Věřil však, že ano.
   I Thor obrátil svou pozornost k vynálezci. „To je tvoje chyba!" zařval. Roztočil kladivo mnohem větší rychlostí, než dosud v boji udělal a hodil ho.

Co se stane?

A) Trefí Starka, tak silně, že omdlí (jiná zranění).

B) Lokimu se povede provést kouzlo a zachrání ho.

C) Vlastní nápady.