Chůva ~ Slunečná

~19~

Chvíli to vypadalo, že se políbíme, ale pak se otevřely dveře a do místnosti vstoupil šedovlasý doktor.

"Dobrý den."

"Dobrý den." Řekl.

"Já jsem Janek." Usmál jsem se a podali jsme si ruce.

"Těší mě, já jsem doktor," oba jsme se začali smát, "Sestra mi říkala, že máte ještě nějaké otázky."

"Tak chtěl jsem se zeptat, jak na tom Týna je a tak."

"Slečna Popelková je na tom poměrně dobře. Má zlomeninu levého zápěstí, což by mělo normálně srůst bez nějakých dalších problémů. Pak má mnohočetné odřeniny v oblasti paží a na bradě, nejspíš od toho, jak dopadla, i toto by se také mělo zahojit bez jakýchkoliv dalších problémů."

"A to je vše?" Řekl jsem radostně.

"Žádná další poranění jsme nenašli. Jelikož měla slečna Popelková helmu, tak to dopadlo dobře" Usmál se.

"Tak to rád slyším." Řekl jsem nadšeně.

"Domů ji pustíme zítra. Ještě absolvuje nějaká vyšetření, ale vše by mělo být v naprostém pořádku."

"Dobrá, mockrát Vám děkuju." Usmál jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Po chvíli odešel.

"Málem bych zapomněl." Řekl jsem ji provokativně.

"Ano?"

"Teď jsem tvůj přítel jo?"

"Tak nějak jsem to zařídit musela." Usmála se na mě. Tak moc bych chtěl políbit ty malinově růžové rty.

"Tak hlavně, že si dokážeš poradit."

~~~~~

Ten den už jsme nic nedělali. Celý jsme ho strávili společně. Byl to moc hezký den i přes to, že jsme byli v jedné místnosti.

~~~~~
"Hele, víš, že jsi slavná?" Začal se smát Janek a ukázal mi jeho telefon.

"Žena spadla z kola. Zablokovala dopravu na 30 minut. Tvořily se kolony dlouhé až 6 kilometrů."

Přečetla jsem nadpis. "To je legrace, že jo?"

"Ne, vím, jaký dokážou být novináři."

"Řekni mi, že jsi to teď udělal ve photoshopu."

"Neudělal, nemám s tím nic společného. A i kdybych to udělal, tak si tam dám vodoznak, protože tohle by mi zabralo sakra dost času."

"Je to velký trapas?"

"Tak z těch fotek nejde poznat, že to jsi ty, takže tě vůbec nepozná polovina Prahy."

"Janku, chápeš to! Snažila jsem se vyhýbat všemu možnému. Nemám ráda, když jsem středem pozornosti a oni mě šoupnou na hlavní stránku nějakých novin."

"V klidu." Myslím, že si v tomhle budeme rozumět. Hladil jsem ji po vlasech. Tohle všechno nás dost sbližovalo a za to jsem byl moc rád.

"Ale jak to, že na 30 minut? Vždyť se tolik nestalo, prostě jsem spadla."

"Tak píšou tu, že nebylo vyloučeno poranění páteře, takže jsi musela být na jednom místě."

"Božeee, proč já?" Opřela se na polštář.

~Středa~
~Pohled Týny~
Seděla jsem na posteli s rukou v šátku, který jsem měla zavázaný za krkem.
Všechno už jsem měla za sebou a teď mě ještě čekalo podepsat nějaké papíry, abych mohla jít domů.

Po chvíli nudy do pokoje vtrhnul udýchaný Janek. Nikdo jiný tu kromě mě nebyl.

"Ahoj, promiň byl jsem ještě za tátou." Usmál se.

"Ahoj, to nevadí." Úsměv jsem mu oplatila.

"Co pořád řešíte?" Řekla jsem se zájmem.

"Ale tak různé papíry, smlouvy a tak."

"Úplně rozumím tomu, co jsi právě říkal." Řekla jsem ironicky.

Po chvíli mi přinesla nějaká sestra ty papíry. Dokonce to musel podepsat i Janek, protože si mě převzal.

~Doufám že se vám líbí budu ráda za každý 💬 a ⭐