To není pravda!!

Na hraně

Po posledním večeru straveným se svou rodinou je Mia čím dál tím víc zmatená.
Stále uvažuje nad tím, že by za ním došla a řekla by mu o jeho setkání s Anabelin.
,, Nezvládnu to, jsem až příliš slabá . ''říká sama pro sebe Mia a stále přešlapuje ve svém pokoji sem a tam.
,, Když půjdu za Dracem a řeknu mu o setkání s Anabelin tak se naštve a zbytečně bychom se pohádali.
Když to řeknu své matce? Zhrozí se a bude zbytečně smutná '' stále si říkala pro sama sobě. ,, Nechci, aby byli zděšení. Nemůžu je zradit. Bude lepší držet jazyk za zuby a vzdát to.'' povzdechne se dívka a zase si lehne do postele a nachvilku se ještě lehla a ještě nachvili, dokázala zavřít oči.
,, Mio, vstávej. '' ozve se najednou pod její hlavou.
Byl to Draco a svou sestru se snažil probudit.  .
,, Dobré ráno ospalče. '' řekne Draco a pobaveně se kouká na svou sestru. ,, Nech mě ještě spát, Draco''odeskne mu Mia.
,, Kdybych mohl, tak tě nechám, ale už zítra se vracíme do Bradavic. Navíc musíš jít za ta tátou něco ti potřebuje si s tebou promluvit.'' řekne ji Draco.
Když tuhle věta uslyšela, připadala si jako ve špatném snů.
,, A kdy mám za ním dojít.'',zeptala se.
,,Bylo by fajn, kdybys tam došla nejdříve. Mamka s námi ještě chce jít do Příčné ulice '' zašklebí se Draco a šťouchne do Mii.
Mia kývne a svého bratra vyžene, aby se mohla v klidu převléknout.
Po snídani se Mia vydala do Luciusovi pracovny.
Má strašně divné tušení, že otec něco tuší .
Už byla pár kroků od Luciusovi pracovny.
Z jejich nadcházehícího rozhovoru už má teď špatný pocity.
Možná i horší, než před svým prvním setkání.
Po pár krocích zaklepe a vstoupí do otcovy pracovny.
Lucius sedí na zastaralém židli a pomocí kouzla vyplňuje papíry.
Když spatří Miu tak svou práci nachvíli zastaví.
Na svou dceru vrhá velice přísné pohledy.
Byla čím dál tím více vystrašenější. Chvilku to trvalo, než Lucius řekl Hermioně, aby se posadila.
,, Dobré ráno Hermiono, jak ses vyspala?'' zeptá se Lucius.
,, Děkuji za optání otče, celkem dobře. ''nejistě se na něho usměje se Mia.
,,Vidím, že ses velice rychle učíš naše společenská pravidla, milá dcero. Bohužel jsem zklamán, Copak tě Dicksonová neučila ctít příkazy tvých rodičů? '' začne se mračit Lucius na Hermionu.
,, Nerozumím ti, co tím myslíš'' špitne Mia.
,, Nepamatuješ si, co jsem ti zakázal, Hermiono.
Nemůžeš se stále vrtat do věcí, do kterých ti nic není, jsi jenom malá holka! '' zvýší hlas Licius
,, A ty můžeš ranit city druhým a posmívat se jim? '' odsekne Mia
,, Milá, zlatá, když chceš něčeho dosáhnout musíš odstranit zbytečné věci kolem sebe. '' ušklíbne se Malfoy.
,, Takže je to pravda. Ty jsi ji vážně zlomil city! Říkáš o ní, že je. nelidská stvůra, přitom sám nejdeš o nic lepší. ''
,, To jsi přehnala, mladá dámo! Vůbec nevíš, co se tenkrát  mezi námi stalo.
Kdyby ta ubožačka držela jazyk zuby, tak by se nic z toho nestalo. '' začne brunátnět Lucius.
,, Smát lidskému neštěstí taky není žádný výhra . '' křičí na něho Mia.
,, Crucio. '' zakřičí Lucius a svou hůlku namířil na Hermiona.
Mia se cítila tak velkou bezmocně.
I přes všechnu bolest zůstala silná a neuronila ani slzičku. Kletba po chvílí přestala působit.
,, Doufám, že tě to odnaučí mi odporovat. '' ušklíbl se Lucius.
Hermiona se sotva držela na nohou.
Poprvé zažila, co je to bezmoc.
I přes tu bolest cítila, že je silná a dokáže ji vydržet.
Kletba už pominula a Mia se zvedla země a v ukrytných bolestech.
Cítila se na dně, jak psychicky, tak i fyzické stránce.
,, Doufám, že jsi mě už dostatečně pochopila,Hermiono. Nebo si to chceš zopakovat " ušklíbne se Lucius.
Mia jen přikývne a ke svému otci otci se otočila zády a odešla ke dveřím.
,, Přeji ti hezký den dcero. '' uslklíbne se Lucius
Mia svého otce už neposlouchala.
Jen se svým otcem rozloučila a co nejrychleji a celá zničená ke dveřím.
Smutně odchází do svého pokoje a snaží se, aby nepotkala nikoho že své rodiny.
V pokoji ulehne do postele a už neudrží své pocity.
Stále tomu nemohla uvěřit!
Jak se jen to mohlo stát? Jak jen mohl dokázat zničit obyčejnou lidskou duši a pak se tomu ještě smát?
,, Mám pocit , že Anabelin Dicksonovou začínám chápat. Můj otec je vážně zrůda. '' pomyslí si Hermiona.