Má perfektní alfa 2(Pozastaveno)

6

Probudil jsem se. Podíval jsem se okolo sebe a byl mírně zmatený. Ležím u Ariany pokoji. To už mě ani Harry nechtěl v posteli? Možná to bude ten důvod, proč bych měl utéct. 

Po nějaké době jsem se zvedl a podíval se na svůj bok. Měl jsem celé břicho obvázané a stažené. Došel jsem do kuchyně a nalil si sklenku vody. ,,Už vidím, že jst-" Otočil jsem se, když se Ariana zasekla ve slovu. ,,Že jsi vzhůru..." Usmála se a přišla ke mně. ,,Harry tě našel v koupelně, ale musela jsem to udělat já," Zněl z jeho hlasu smutek. ,,Odmítl na mě sáhnout?" Zeptal jsem se. Chvíli mlčela. ,,Něco takového,"  Nevěděla, co má dělat. Uchechtl jsem se. ,,Skvělý," Otočil jsem se zpět a nalil si další sklenici vody. ,,Chci jen, aby jsi poslechl mé rady," Ozvala se. Nechápavě jsem se na ni podíval. ,,Měl by jsi to raději nechat plavat, časem se to srovná,"  Řekla. ,,Jako plavat co? Že se ke mně chová, jak se chová?" Stále se na mě dívala. ,,Harry je ještě mladý, dostane se z toho,"  Nechápal jsem to pořád. Jsem asi velmi natvrdlý. ,,Z čeho?" Sedl jsem si na židli. ,,Je to velmi složité..." 

Zaslechl jsem dveře. Právě teď jsem s Arianou jen tak ležel na gauči a poslouchal televizi. Ariana se zvedla do sedu a dívala se. ,,Dojdi mi udělat večeři a dej mi ji do kuchyni na linku," Objevil ze Harry, celý zpocený v tílku. Já jsem jen koukal, co bude. ,,Půjdu mu ještě obvázat ránu, aby to měl čisté," Řekla a zvedla se. Už jsem si myslel, jak na ni začne ječet, že já počkám.  Zvedl jsem se a šel s ní do kuchyně. Čekal jsem, co bude dělat. Sundala mi obvaz a začala stahovat polštářek. Sykl jsem a jen se podíval na svou ránu. Neskutečně rána páchla. ,,Fuj..." Odvrátil jsem zrak. ,,Musíš se ale zahojit, bohužel to trvá déle," Řekla a dala nový polštářek s obvazem. 

Odešel jsem z kuchyně, že si půjdu lehnout do ložnice. ,,Budeš spát u Ariany," Ozval se Harry. Naštvaně jsem se na něj podíval. ,,Proč bych měl jít někam jinam, než kde spím?" Zavrčel jsem a díval se na něj. ,,Řekl jsem to, nebo tě pošlu spát ven," Nevěřil jsem tomu, co slyším. ,,Jasně..." Ironicky jsem se zasmál. ,,Nejdříve mi nevěříš, tvrdím že lžu... Pak mě zraníš a ještě by jsi mě nechal spát venku?"  Zvedl se od stolu a já dostal strach. Chytl mě za ruku a přitáhl mě blíž. ,,Ještě něco řekneš a spíš venku," Zavrčel mi do obličeje. ,,Ať," Zavrčel jsem zpět a on se mi stále díval do očí. Jeho oči zasvítili a táhl mě ke dveřím. Zapíral jsem se. ,,Jestli mě vyhodíš, odejdu!" Zavrčel jsem a on pokračoval. Strčil mě ven a já se opřel o dveře. Zavřel a já si zase uvědomil, jaký jsem idiot.  Zakřičel jsem a čekal. Nic. 

Potuloval jsem se po zahradě, kde svítili malé lampičky. Myslel jsem svá slova vážně a zkoušel se dostat přes bránu. Teď mám ještě k tomu poškrábaný obličej od větviček a odřené dlaně. Začala mi být veliká zima, tak jsem šel blíže ke dveřím. Zkusil jsem škrábat na dveře, ale nic. Vzdal jsem to a opřel si hlavu o zeď, vedle dveří.

Harry 

,,Budeš spát u Ariany," Řekl jsem a stále se díval do počítače, na svou práci.  ,,Proč bych měl jít někam jinam, než kde spím?" Ozval se s nemilým tónem Louis.  ,,Řekl jsem to, nebo tě pošlu spát ven," Plácl jsem to, aby byl ticho a prostě odešel. Uchechtl se. ,,Nejdříve mi nevěříš, tvrdím že lžu... Pak mě zraníš a ještě by jsi mě nechal spát venku?"  Řekl a já zavrčel. Zvedl jsem se a chytl jsem ho za ruku. Hodně jsem se přemáhal. ,,Ještě něco řekneš a spíš venku," Doufal jsem, že to prostě nechá. ,,Ať," Naštvaně jsem ho chytl a táhl ho ke dveřím. Nebudu mu říkat, že jsem to nemyslel vážně. ,,Jestli mě vyhodíš, odejdu!"  Ječel a nechtěl. Strčil jsem ho za dveře a rychle zabouchl. ,,Odejdu!" Zakřičel a já se jen chytl za hlavu. Má hlava mě bolela ještě víc, než včera. Je to čím dál tím víc horší. 

Zaslechl jsem ránu z kuchyně. ,,Ariano ztiš se trochu," Zavrčel jsem, protože mě stále bolela hlava. Přišla ke mně. ,,Chtěl byste prášek na bolest?" Zeptala se a já se jen pousmál. ,,Na tohle mi nepomůže ani uspávka," Koukal jsem se dál do počítače. Chvíli byla ticho. ,,Bolí vás hlava, protože váš druh trpí, pane Stylesi," Řekla a já se na ni jen podíval. ,,Já se přemáhám celou dobu a ani nevíš, jak kurva mě to mrzí, co se děje. Laskavě mi neraď a vezmi si ho k sobě," Odsekl jsem ji a už ji nevěnoval pozornost.

Nedalo mi to, už jsem nemohl. Vyšel jsem ze sprchy a oblékl si jen spodní prádlo. Došel jsem dolů a otevřel dveře. Podíval jsem se  na něj. Ten kluk se dokáže zranit i na zahradě. Chytl jsem ho opatrně pod pažemi a přitáhl si ho k sobě. 

Položil jsem ho do postele a zamkl za sebou. Svlékl jsem mu věci a jen se na něj podíval. Přiklonil jsem se k němu a pohladil ho po tvářích, které byli poškrábané. Lehl jsem si blíže k němu, i když pach z jeho rány byl velmi silný. Jako jeho mate cítím jeho bolest a víc jeho city. Přikryl jsem jeho hubené tělo a objal jsem ho. Všiml jsem si, že má hlava mě bolí už o něco méně, než předtím.

Probudil jsem se a stále jsem ho objímal. Zvedl jsem se a raději se šel obléct do práce. Musím odnést papíry, které jsem včera psal a nechal je tisknout. Odemkl jsem a odešel z ložnice. 

-16:25-

Přišla mi sms na můj osobní mobil. Vytáhl jsem ho a podíval se.

Louis: Už to nezvládám :/ Kde je starý Hazza? 

Nevěděl jsem, co mu na to říct. Starý Hazza je pořád tu, ale musí se naučit, aby stále tady byl on a ne někdo jiný

Louis: Proč nepřijedeš někdy z práce když já vždy brečel? 

Louis: Nejsem přeci tvůj mate, abych byl tímhle...

Chytl jsem se za hlavu, která mě začala bolet. Vykašlal jsem se na práci a zvedl se od stolu. Vzal jsem si klíče od auta a raději šel. 

Dojel jsem domů a rychle odemykal dveře. Zavřel jsem za sebou a šel za ním. Otevřel jsem dveře do ložnice a on se na mě podíval. Přišel jsem k němu a jen si sedl na postel. Stále jsem nic neříkal. ,,Je mi to líto..." Řekl Louis. Proč jemu je líto něco, co dělám já? Vzal jsem ho opatrně a přitiskl se k němu. ,,Až se to naučím, už tě nikdy neuvidím plakat," Řekl jsem a jen ho k sobě tiskl a cítil ten krásný pocit na srdci. 

:O Co říkáte na novou kapitolu? Líbil se vám pohled od Harryho? Dejte mi určo vědět :D :) <3