Dlouze jsem potáhl s cigarety a držel to v sobě. Cítil jsem jak se ve mě ten dým usazuje, snažil jsem se to udržet co nejdéle. ,, Ahoj, můžu si sednout?" podíval jsem se na toho člověka ale neviděl mu do tváře ,, Ahoj. Klidně, co tu děláš takhle pozdě?" Skrz rty mi prokluzoval dým mezitím co jsem mluvil a nechal jsem někoho aby si vedle mě sedl. Podle hlasu to byla dívka, možná že bych i rozeznal její hlas, ale nechtělo se mi nad tím přemýšlet. Teprve, až její obličej osvětlil plamínek ze zapalovače, jsem poznal o koho se jedná. ,, Řekla bych že to co ty. Nemůžu spát." Byla to Sára. Nečekal jsem někoho jako je ona, obzvlášť v tenhle čas. Neodpovídal jsem, jen opět potáhl z cigarety. ,, Takže... Jak se máš?" zeptala se mě ,,Mám se fajn, vlastně je mi teď asi nejlíp jak jen může být." Odpověděl jsem ironicky a zadíval se na ní. Pohled mi opětovala, vypadala šťastně. ,, Tebe nezajímá jak se mám?" zeptala se mě ,, Ani ne. Dobrou noc." Típl jsem cigaretu a odešel domů. Sotva jsem si dodělal večeři, někdo mi zaklepal na dveře. Podíval jsem se přes kukátko, stála tam Sára. Otevřel jsem jí dveře a pozval jí dovnitř, beze slova. Stoupla si ke mně tak blízko jak jen to šlo, ale nedotýkala se mě. Jenom jsme si upřeně koukali do očí. ,, Proč, když se známe tak dlouho, mě furt odmítáš?" zeptala se mě potichu ,, Nerad bych ti ublížil." Pohladil jsem jí po tváři a ona mě objala. ,, Možná, že jenom potřebujeme oba vypustit ze sebe zlobu. Sdílet s někým svou stinnou stránku. Svou intimní stránku."
Nevěděl jsem co jí mám na to říct, tak jsem ji políbil jen abych viděl její reakci. Udiveně se na mě dívala a bleskově své rty přilepila na ty mé. O pár hodin později jsme zpocení leželi vedle sebe, ale nic jsem necítil. Je to jako prokletí, jako by mi bylo určeno nechovat k člověku empatie. Vášnivě se ke mně tiskla a rychle dýchala, pro ní to možná je nejlepší zážitek za poslední dobu. Ale pro mě ne. Chtěl bych aspoň cítit radost, jenom jeden z tisíce dalších pocitů. ,,Miluju tě..." Udýchaně mi zašeptala do ucha. Neudržel jsem se. Tvrdě jsem jí uchopil za její ladný krk. Pro ní to možná značilo druhé kolo, ale pro mě v tu chvíli začínal nejlepší moment v životě. Cítil jsem vztek, jestli jsem teda ten pocit odhadl správně. Snažila se mi zasáhnout oči a drápala mi ruce. Bohužel pro ní, to že mi zaryje nehty do předloktí mi nezpůsobí nic. S vědomím toho, že konečně něco cítím jsem to nemohl zastavit. Během chvilky její vzpor ustoupil, její stisk slábl a dech se jí zastavil. V tu chvíli vztek vystřídala extáze, projel mnou proud neskutečného uspokojení. Konečně jsem něco cítil...
