Splněný sen! [Pozastaveno]

A tak začíná naše cesta

Aniee:

Pravda výjde najevo zněla mi v hlavě ta slova. Lucy nás všechny vedla k jezeru...k Tomu jezeru...Lackeovu.

Cestou nevydal nikdo ani hlásku- všechny jsme byly zaneprázdněny obdivováním krásné přírody, která se rozkládala kolem nás. Bylo tu všechno- lesy, hory, nížiny, mýtiny i jezera.

Došly jsme tam asi za 10 minut. Jezero bylo velké a nejspíš i hluboké. Okolní příroda se nádherně odrážela od průzračné, studené vody v něm.

"Tak...tady to všechno začalo." řekla Lucy a zamyšleně se dívala do té tmavé a tajemné vody.

Všechny jsme se rozhlížely. Já jsem -i navzdory svému přesvědčení, že "nadpřirozeno neexistuje- byla stále v šoku. Pravda výjde najevo, pravda výjde najevo...

Rozhlédla jsem se po ostatních.
Daphne se procházela blízko vody a prohlížela si svůj odraz. Zjevně se jí nelíbili její "nové" šaty a taky její obličej bez tlusté vrstvy make-upu.
Iris byla zřejmně nervózní protože v ruce žmoulala lem svých šatů.
A April.... ta se (přesně jak jsem předpokládala) zasněně koukala do vody stejně jako Lucy před chvílí.

No jo, vlastně- Kam zmizela Lucy?

Ohlédla jsem se- nic. Podívala sem se na ostatní. Nejspíše si toho také všimly protože se teď rozhlížely po okolí stejně zmateně, jako já. 

Pohledy nás všech se střetly. Jediným pohledem jsme se "domluvily", že půjdeme na místo, kde Lucy předtím stála... zase nic. 

Zmateně jsme se rozhlížely.
Otočila jsem se. Lucy stála pár metrů od nás a smála se našim zmateným tvářím upřímným smíchem tak, že se jí na tváři objevily ďolíčky.

"Tohle budete nejspíš potřebovat." řekla nám snažíc se nevyprsknout smíchy a podávala nám velké horolezecké batohy.

"Máte vnich všechno co potřebujete." dodala bez jakéhokoliv bližšího přiblížení situace.

"Tak...asi jdem." zavelela jsem roztržitě.

Vzaly jsme si batohy... všichni byly pořát trochu mátožní...

"Já vás dovedu k hranicím, ale pak už to musíte zvládnout samy." vydala ze sebe (opět) s úsměvem Lucy.

*****

Lucy nasadila ostré tempo, takže šla velký kus před námy.

Šly jsme jedním z těch krásných lesů tady v okolí.

Daphne si žmoulala řetízek, který byl momentálně zelený.

Lucy se náhle zastavila a my jí došly.

"Co se stalo?" zeptala jsem se.

Lucy jenom zvedla prst na znametí toho, že se máme zastavit a řekla "Pššššt!"
Hleděla kamsi do výšky- do korun stromů. Napjatě jsme poslouchaly.

"Dobrý...... no teda..." odpověděla zmateně Lucy. 

"Co no teda?!" zeptala se skoro histericky Iris.

"Asi jsme se ztratily." odpověděla s nervózním úsměvem na rtech.

"Fajn, dobře, dobře...." začala přemýšlet April, ona je na takovéhle situace expert- vždy jí napadne nějaké super řešení  
"...tak, tak já vytáhnu mapu." dodala.

"Hele, my jsme teď tady...." řekla a natáčela mapu  Lucyjiným směrem.

"Ne, ne" dávala si ruce před oči Lucy. "...já se tam nesmím podívat, nikdo z našeho lidu se tam nesmí podívat." říkala stále s rukama před obličejem.