Splněný sen! [Pozastaveno]

Opět na "výletě"

April:

"Crrrrr...." zazvonil můj otravný budík.

Ále...proč zvoní, vždyť je dneska neděle... řekla jsem si v duchu unaveně, vypla ho a spala dál.

"April, April vstávej!" ječel na mně chaoticky něčí hlas.

"June co chceš, proč mně budíš a proč máš na sobě bundu?" zeptala jsem se nevrle a ospale.

"Je pondělí, 7:30 a já právě odcházím." řekla povýšeným a "všeználkovským" hlasem.

"COŽE?!?" vyvalila jsem na ni oči, najednou už jsem nebyla vůbec ospalá. Vyhrnula jsem se z postele a v rychlosti začala dělat vše, co normálně ráno dělávám.

Když jsem už měla všechno hotové bylo teprv 7:40? Páni, já jsem rychlá! řekla jsem si s uspokojením a vyšla z domu.

Aniee mně ani nepozdravila a rozběhla se k zastávce..já to naštěstí pochopila takže nám autobus neujel...

"Už je to týden od té události Aniee, víš o tom?"

"Jo vím, a taky vím, že dneska máme ten sraz s Iris a Daphne." řekla a při vyslovení jejího jména se zatvářila, jako kdyby se jí zvedal žaludek."

Dnešní den byl naprosté klišé. Heather na nás mávala už "před školou", hodiny byly nudné a nezajímavé a jídlo v jídelně jako vždy sotva poživatelné. Akorát Daphne si dneska odpustila svoje narážky...alespoň na nás...

*****

Už se blížil čas, ve kterém jsme se měly sejít. Sraz byl v parku tzn. kousek od mého a Aniina domu.

Vyšla jsem z domu a narazila na Aniee. Potichu jsme šly vedle sebe.
V parku už nás vyhlížela Iris.

"Tak a je to tady." řekla Aniee a vydala se "vstříc osudu"

"Super" uvedla to Iris. "Tak...asi tušíte proč tu jsme..." řekla a začala sledovat naše výrazy.

"Kvůli tomuhle?" řekla jsem najednou s Daphne- ona vytáhla řetízek (který byl teď bílý) a já mapu, kterou nosím stále u sebe.

Iris to trochu vyvedlo z míry, ale pak řekla:

"J-jo."

Dívaly jsme se po sobě a čeklaly co bude dál...

"Tak-tak asi zkusíme...něco...s tím." řekla jsem nesměle a ukázala na předměty.

Sedly jsme si k jednomu stolu.

"Jak to dělají v těch duchařskejch filmech?" zeptala se Aniee nesměle.

"No, položte předměty do prostřed." začala radit Daphne, v tomhle má asi zkušenosti.

"Tak, teď spojme ruce." pokračovala a my to poslušně udělaly.

"No..a co teď?" zeptala se Aniee, ale její otázka se zodpověděla sama.

Jen co to dořekla, bílá záře pohltila všechno okolo.
Ono to vážně funguje?! :O
Měla jsem příšerně nepříjemný pocit v žaludku a zavřela jsem oči.

Cítila jsem, jak dopadám na měkké peřiny.
Otevřela jsem oči...

Ležela jsem na posteli  v jedné z těch chýší ve vesnici Nuns. Všichni ostatní už seděly u stolu a pily...něco, z čeho se kouřilo.

Pomalu jsem se začala zvedat. Zjistila jsem, že jsem stejně oblečená, jako dívka, která se na mně usmívala a podávala mi hrnek s neznámým nápojem- ta, jejíž jméno začíná na "L".

"Tak jste zjistily, jak se sem dostat bez něčí pomoci." řekla.

"Jak se jmenuješ?" vychrlila jsem na ni otázku. Zatvářila se trochu překvapeně, ale pak se znovu usmála.

"Lucy."

Přisedla jsem si k ostaním. Zřejmě tam seděly už delší dobu a všechny se zářivě usmívaly.

Lucy se vrhla k něčemu, co bublalo na "sporáku"(i když tady to mohlo být prakticky cokoliv)

"Jak dlouho už tu jste?" zeptala jsem se šeptem, aby nás Lucy neslyšela.

"Tak dvě- tři minuty." odpověděla nezaujatě Daphne a dál se věnovala svým nechtům.

"Páni, já už se bála, že se neprobudíš. Jenom jsi na té posteli ležela..." řekla Aniee s nervózním smíchem.

"Jak to že jsme tady, když už jsme předtím odcházely?" zeptala se zaujatě Iris a stále se rozhlížela po chýši.

"Protože když jste "zmizely"  zpět do "vašeho" světa, tak se vaše těla (z mně neznámých důvodů) sklátila k zemi. Já a zbytek vesničanů jsme vás donesli sem." vložila se do toho Lucy.

"Počkat, takže když se dostaneme zpět k nám, tak se naše...tyhle těla... (znělo mi to hrozně divně) prostě sklátí..?" nedokázala jsem to pochopit...

"No...nemělo by to tak být... teda ještě ne....ale..." řekla nám a ještě  víc nás tím zmátla.

"Počkat jak ještě ne a jak sklátí a co se vlastně děje, jsem hrozně zmatená!" Asi se nám zase vrátila naše stará, nic nechápající Iris.

"No, je spousta věcí, které nevíte."  řekla míchajíc "tu věc" na "plotně".

Nechápavě jsme na ni koukly.

"Tak dobře." otočila se a sedla si. To ne, -napadlo mně- tohle dělá máma, když si chce o něčem vážném a důležitém promluvit :/

"Tak, v téhle zami žije mnoho-MNOHO bytostí. Spousta z nich vedou po staletí války. Svět je rozdělen na několik  gulů." když viděla naše vyjevené výrazy, začala vysvětlovat  "gulu znamená něco jako vaše státy.
Tak dál, mám tady mapu, na které jsou zakreslené území." vytáhla ze skříně mapu. Byla rozdělena na sedm částí: objevený svět (tam, kde teď jsme), zvířata (?), čarodějky, víly, upíři + vlkodlaci  a mořské panny. "Těžko říct, jak to je teď, při všech těch válkách. V našem gulu se (v jako jediném) neválčí."

"Cha, já ti říkala že to, co jsem viděla byl upír a tys říkala že upíři nejsou!" skoro jsem zařvala  výtězoslavně na Aniee a protrhla nastalé ticho.

"No dobře, uznávám že jsou, ale jenom tady." oponovala mi Aniee. Obě jsme pohlédly na Lucy.

"Svým způsobem máte pravdu obě. Všechny na 100% "nadpřirozené" bytosti se rodí pouze v této zami. Nikdo jim nebrání odstěhovat se k vám, ale občas je navštěvují kontroly. Takže ano, mohla jsi ho vidět April, ale taky to mohl být jen...přelud." řekla moudře.

"A kde vlastně tady ta země je?" zeptala jsem se potichu. Tahle otázka mně napadla až teď.

"Je to v Tichém oceánu. Ale nikdo si toho nevšiml, všechnu pozornost na sebe strhl mýtus o Atlantidě. My jsme na jednom ostrůvku před tísíci lety vybudovali město a pak ho potopili. Díky tomu o nás nikdo neví..." to už zaujala i Daphne.

"A mimozenšťani?" zeptala se.

"Ty jsou taky od nás, Snažili jsme se tím zakrýt chyby, našich lidí- někdo se odhalil nebo tak." vysvětlovala vytrvale dál.

"Dobře..." řekla jsem pomalu "a my tu jsme protože...?"

"Dobrá, tak já vám tedy povím celou legendu." řekla skoro napjatě Lucy.

Tak to byl další díl. Doufám že se líbí.
Prosím vás o koment a budu strašně moc ráda za každý Vote.