deníček optimisty

29. května

    Dnes by to měl být depresivní den, jelikož nám umřel kůň, ale pomyšlení, že bych byl jen trochu smutný mi moc nevoní. Tím, že umřel nám přibylo dost problémů, protože máme práce dost. To znamená, že nás nemůžete soudit za to, že jsme ho nechali zpopelnit, protože jak říkal můj děd:,,koně požiti nemůžeš, když na jeho vraždu se nezmůžeš." což volně znamená, že když kůň pojde sám nemůžete z něj udělat salám, ale já jsem optimista,takže jsem jinému koňovi píchl injekci abychom si ho mohli "uklohnit" k zítřejšímu obědu.

Upřímně, dnes by se mi ani hrob kopat nechtělo, protože je sucho, což by znamenalo, že by byla půda vyschlá, jako hrdlo silného kuřáka.

   Po zpopelnění koně jsem šel ven, abych své přátele pozval na koňské hody. Skoro všichni mi řekli, že se účastní, až na jednu holku, ale u té mi to vyhovovalo, jelikož je vegan a servírovat veganské koňské srdce je jako říct, že mozek je nerv. Ta holka mi přijde podezřele moc zažraná do knih, ale nechci být šikanátor, tím pádem jsem se smířil s tím, že je vegan.

Blížil se konec dne, což normálně znamenalo, že se mám jít sprchovat, ale naši předchozí sprchu poháněl ten samý kůň, jenž jsme ho zpopelnily a jak by řekl můj děd: ,,kdyby se sprchy poháněly popelem, sprchovali bychom se těmi, jenž ve sprchách umřeli."

to znamenalo, že dnes jsem šel spát s vlasy, které smrděly od kouře. alespoň jsem při usínání myslel na svého zesnulého dědečka.