31. května aneb jak začaly hořet vlasy

21 3 0
                                    

      Dnes byl opravdu speciální den. Má dlouhodobá kamarádka Adéla slavila svůj velký den a já měl pro ni opravdu skvělý dárek. Dárek jsem koupil z AliExpressu, ale i tak byl pro ni perfektní. Byla to příručka v Angličtině: How to do perfect human torch cosplay. Hádám, že jí to určitě potěší, jelikož ta kniha moc dobře radí, kam na tělo nalít tekuté pepo, aby jste vypadali jako již zmiňovaný human torch.

       Adéla se ke mě měla stavit ve tři hodiny, což byl problém, protože jsem ještě nezprovoznil robotického dráčka, jenž měl střílet ohnivé koule. další problém byl ten zaběhlý pes, jenž jsme ho měli jíst, jelikož nám utekl, ale to nevadí, aspoň máme o důvod víc ho sníst.

        Psa jsme nakonec našli a dráčka jsem zprovoznil, takže bylo vše perfektní. Ve tři hodiny už u nás byla Adéla a ostatní přátelé, mezi nimi i Pavel, jenž se nějak moc podezřele oddaloval od mojí mámy, což mě dost zarazilo, jelikož jsem nevěděl, proč z ní má takový strach, jako kdyby mu někdy něco udělala.

        Asi v polovině slavnosti se ale něco stalo, do jedné nádoby jsme nalili moc tekutého Pepa, takže to "blaflo" Adéle přímo do obličeje, naštěstí jsem z něčím takovým počítal, takže jsem před slavností pořídil hasicí přístroj. Mezitím co si Adéla hladila hořící vlasy jsem popadl hasicí přístroj, ale jelikož byl práškový, tak to bylo spíš jako v GTA San Andreas a to znamenalo, že se Adéla začala dusit. Aspoň už nehořela, ale musela se na chvíli posadit a mezitím co jsme volali záchranku, se objevil další problém, ropný důl blízko mého bydliště začal hořet, nejspíš nám utekl robotický dráček a zapálil ho.

Znovu a již 2. v týdnu jsme zalezli do zákopů, mezitím už zde byli hasiči, jenž začali hasit hořící ropu a začali nás evakuovat. V ten den nám shořel celý dům, i s koněm ve sprchovacím mechanismu. Ale jelikož je má rodina celkem majetná, mohli jsme se nastěhovat do dalšího bytu, jenž byl asi 300m od našeho zpopelněného domu.

      Když jsem si už lehal do postele, došlo mi, že našeho dědu již nenajdeme.

deníček optimistyKde žijí příběhy. Začni objevovat