Rozhovory narýsované na displeji

(2/2) Je mi patnáct, střílím si a všichni mě za to hrotí

14. Máš nějaké specifické místo kam doma schováváš drogy?

Drogy domu nenosím, vždy je rozdávam, protože jsem asi moc hodná na smažky.

15. Opět se vrátíme k poněkud negativnímu tématu. Jakou nejhorší hádku, jsi zažila v důsledku drog?

Dneska, když mě ex tamten stalkoval a zase dojel k mýmu domu, já na dojezdu a on mě nutil jet s nim, takovou scénu jsem ještě neudělala... ale tohle řešit nechci, protože i přes to vše to bolí uvnitř, po dvou letech tohle...

16. To si dovedu představit. Muselo to být vážně náročné a když už mluvíme o té náročnosti... Jaká byla tvá nejnáročnější cesta k drogám?

Asi cesta do Jihlavy z Brna osobákama a stejně perník nebyl, protože týpka vychytali policajti v chvíli, kdy šel za náma a byl od nás asi dvacet metrů.

17. Měla jsi někdy sebevražedné myšlenky, deprese, poruchy příjmu potravy anebo jsi trpěla sebepoškozováním?

Úplně vše jsem měla okolo mých dvanácti - třinácti let, ve čtrnácti se to trochu zlepšilo, ale doteď mám sklony k tomu nejíst, i když bych se jako smažka měla snažit jíst co nejvíc.

Sebevražedné myšlenky občas mám doteď, protože mi je patnáct a střílim si a všichni mě za to hrotí, až na nejlepšího kamaráda (30), kterej mi říká, že je to špatný, ale necpe mi to do hlavy, jen nechce, abych fetovala bez něj když už, takže vždy je při mně kdyby se mi něco stalo, protože po deseti letech dávání už ví mnohem víc než já.

18. Je skvělé, že máš někoho takového u sebe, někoho staršího a zkušenějšího. Jsou tu však i lidé, kteří mohli nějaké zkušenosti získat od tebe. Přivedla jsi někoho k drogám? Lituješ toho?

Ano, kamarádku, ale máma jí na to po třetím zandání přišla, nelituji, myslím; že jí to alespoň otevřelo oči a pochopila trošičku i jiný život než ten její, kdy má na vše a má vše co chce.

19. Teď přijde na řadu otázka, která by tu rozhodně neměla chybět. Jak dlouho už bereš? Přijde ti, že ses za tu dobu nějak změnila?

Od listopadu 2019 ty prášky a pak perník ještě ten měsíc, trávu nepočítám nějak, včera jsem poprvé ukradla peníze, změnila, je mi VŠe jedno, mám v pi... nechodím skoro domu, ani nevím jestli dodělám devítku, zhubla jsem a začala na všechny úplně srat

20. Jaký tvůj zážitek nebo situace s drogami ti přišla nejvtipnější a jaká naopak nejhorší?

Nejvtipnější asi když mi hráblo a toho nejlepšího kamaráda jsem honila po sklepě s lanem a řvala po něm, že ho ostříham a ojedu 😂 nakonec jsem mu zapálila hlavu prej, matně si vzpomínám, ale nic moc nevím, jen to, že to je pravda, protože místama vlasy fakt chybí.

Nejhorší? Když jsem dojela za tím týpkem, co mě vydíral a najelo vše v chvíli, kdy jsem ho viděla a najednou jsem nevěděla kde jsem a proč, nemohla jsem dýchat a oči mi kmitaly sem a tam, stála jsem opřená o zeď a myslela si, že reálně to jsou poslední chvíle mýho života.

21. Ou. A když už jsme skončily tou nejhorší situací... Máš nějaké zkušenosti s toxickou psychózou?

Ano, následky z ní byly další měsíc... nemohla jsem se hnout, měla jsem furt paranoiu, viděla lidi a věci kde nebyly, všude lítaly muchy jako v tom hororu Kruh, nebo jak se to jmenuje. To byly následky.

Toxická jako taková, ležela jsem vícedenní na dojezdu v posteli a najednou jsem se nemohla hnout, všude byly obrovští pavouci, co po mně šli, měla jsem pocit, že mě někdo furt tak děsivě hladí nožem, brečela jsem a byla v záseku, po cestě na záchod přes kuchyň jsem si vzala třiceticentimetrovej nůž ručně vyrobenej, taková malá mačeta a nepustila jsem ho do rána, začala jsem si řezat do zápěstí a chtěla jsem si podříznout krk... 

Horší věc jsem nezažila, ten další měsíc jsem furt ty lidi viděla a měla jsem strach si jít jen před dům zapálit, tak jsem kouřila na chodbě a i na tý jsem se tak bála, že jsem furt musela s někým volat. Bylo to cca tři měsíce nazpět před asi dvouměsíční pauzou od drog kvůli tomu. Doteď mám strach a schýzy z toho být ve tmě někde sama, vlastně i přes den když slyším nějakej zvuk, tak skoro brečim strachem.
 
22. Zdá se, že ta pauza byla potřeba a bylo dobře, že sis ji dala. Když vynecháme to špatné, jaký tvůj zážitek s haldama na drogách ti vlastně přišel nejvíc absurdní?

Perník - přepleskla jsem se tak, že jsem předevčírem se dívala na svíčku a najednou to byl vlak od Regiojetu co jel ke mně a furt houkal, abych uhla a mně to nešlo.

A na koláči - viděla jsem v klubu růžovou piňatu, co furt lítala vedle mě a říkala mi, že se mám víc sjet.

23. Napadají tě nějaké momenty ve tvém životě, které kdyby se nestaly, nikdy bys s užíváním drog nezačala?

Kdybych tomu, kdo mě vydíral nikdy neuvěřila, že mě perník udělá lepším člověkem a pomůže mi se vyrovnat sama se sebou.

24. Na závěr se tě zeptám na následující: V čem ti přijdou drogy špatné a v čem dobré?

Špatné v tom, že i když si myslíš, že je zvládáš, tak tě stejně ovlivní a třeba i zničí úplně, jak tělesně, tak psychicky i když si to nemusíš nikdy uvědomit. Dobré naopak v tom, že ti můžou pomoct s hodně myšlenkama a třeba i dodat odvahu či sebevědomí prvně. 

Mně pomohly v tom, že nejsem s přítelem, co mě mlátil a já si od nikoho nedala říct, že je pro mě špatný, že mám na víc a že mě jen ponižuje timhle. Diky tomuhle a výstupu, co se stal před pár minutama, jsem si jistá, že s nim být nechci a mám z něj strach. Nebýt perníku, nikdy mi tohle nedojde.