Rozhovory narýsované na displeji

(3/3) Nejsem šťastná střízlivá, ale sjetá jsem naprosto zničená

18. Jaký tvůj zážitek s drogami ti přišel nejvtipnější a jaký naopak nejhorší?

Nejvtipnější asi když jsem byla zkouřená a potřebovala jsem na záchod a tak jsem vběhla do restaurace a vychrlila na udivenou servírku:  „Dobrýdenprosímmůžusiuvásodskočit" a pak zamířila na pánské WC, kde jsem chvíli konsternovaně zírala na pisoáry, abych vzápětí vyběhla ven a zařvala na kámošku: „Tyvole, co dělají v tý restauraci sprchy?!"

A nejhorší.... Asi to celý, co jsem zažívala s přítelem, než ho zavřeli. Do tý doby jsem s nikým drogově závislým vztah neměla a neměla jsem tudíž možnost vidět jak vypadá skutečná závislost takhle z první ruky.

Ale asi nejvíc mě sebralo, když ke konci, kdy se blížil kriminál a na jeho psychice už to bylo sakra znát, jsme se začali často hádat kvůli tomu, že on chtěl brát víc než já (což zpětně dokážu pochopit) a ty hádky bývaly fakt vyhrocené, já často brečela a on býval výbušný.

Jeden večer jsme se zase takhle zhádali a já mu v slzách řekla: „Za tohle všechno mezi náma může perník" a on odpověděl: „Já vím... neznám jiné dva lidi, kteří by se tak zoufale snažili přestat a tak moc se jim to nedařilo." a vzápětí... mi podal sklo s materiálem a celé to začalo nanovo.

19. Jakou, dle tvého názoru, nejhorší hádku, jsi zažila kvůli drogám nebo v důsledku drog?

Těch bylo víc... Ale pro mě nejtěžší kalibr byl v mé pubertě, těsně předtím, než jsem přestala, kdy po mně máma každý den křičela a táta byl tak smutnej... vlastně to ani není hádka, ale za mě to byl jeden z nejtěžších momentů v mém životě a bohužel jsem si jista, že i v životě mých rodičů.

A jednoho dne za mnou přišel, když jsem ležela na dojezdu v dětským pokojíčku, a řekl, že mě má rád, ale že pokud nepřestanu, budu muset odejít z domu, že to má dopad na celou rodinu a hlavně mou mladší ségru.

20. Máš nějaké zkušenosti s toxickou psychózou?

Mám. Jak už jsem naznačila v některé z odpovědí výše, bylo mi asi sedmnáct a pár nocí jsem nespala, zato poctivě doplňovala zásoby perníku spolu s partou kumpánů. Rozhodli jsme se projít nočním městem a já si venku dala pár prásků z trávy (což jsem zjistila až nedávno když jsme na tohle téma zabrousily s nej kámoškou, já na to popravdě úplně zapomněla, nebo to spíš vytěsnila) a tehdy mi začalo bejt divně.... všechno kolem jakoby začalo být nepřátelský, a pak najednou se to ve mně úplně zlomilo a já začala mít obrovský strach ze všeho a všech kolem a utekla jsem domů.

Kámoška tehdy běžela za mnou a zavřela se se mnou v pokoji a snažila se mě uklidnit, zatímco já prožívala naprosto standartní stíhu, jen jsem si to tehdy pochopitelně neuvědomovala... Slyšela jsem partu přátel, jak mě pomlouvají, přitom to prý vůbec nebyla pravda. Nakonec se ale všichni zachovali hrozně hezky.

Já tehdy brečela a prosila kámošku, ať je pošle pryč, ale oni jeden po druhém začali chodit za mnou do pokoje a každej něco přinesl... jeden heřmánkovej čaj, druhej piškoty, a takhle se jim mě podařilo uklidnit. Za to jsem dodnes vděčná. Nicméně po tomhle zážitku jsem pravidelně mívala psychotické epizody skoro každej den, slyšela jsem hlasy, které neříkaly nic konkrétního, ale slyšet v hlavě jak ti něco odpočítává zatímco jdeš po ulici... nic moc.

Tehdy jsem byla přesvědčena zpočátku o tom, že mám schizofrenii, jelikož jsem měla všechny příznaky (toxická jak vyšitá prostě) a posléze když jsem to nijak neléčila jsem už začala svým bludům věřit. Myslela jsem třeba, že mám věštecké schopnosti. Nakonec mě dotáhla kamarádka k psychiatrovi, čímž mi pravděpodobně zachránila život. Já jsem tehdy denodenně myslela na sebevraždu. Bylo to rozhodně jedno z nejhorších období mého života.

21. Popíšeš jaké pocity zažíváš po užití pervitinu?

Zpočátku jsem mívala samozřejmě úžasné stavy. Upovídanost, myšlenkový trysk, všechno mě extrémně zajímalo a bavilo, s lidmi jsem se dokázala sblížit za jednu noc tak, že jsme o sobě věděli k ránu snad skoro vše.

Jenže postupem času, když přítele zavřeli a já začala brát kromě víkendů i přes týden a netrvalo dlouho a je z toho každej den, už to zdaleka nedává tolik, co to dávalo. Nedávno poprvé jsem dokonce zažila absťák... V den svých třicátých narozenin, když jsem si řekla, že budu čistá, protože jsem šla k našim na večeři. Samozřejmě ne fyzickej, ale psychickej.

Návaly agresivity, plačtivost, vztejm takovej až to se mnou třáslo. Nakonec jsem musela jít k našim sjetá. Když jsem si dávala než jsem tam šla, brečela jsem. Jenže jsem už ve fázi, že jde na mě spíš poznat když jsem střízlivá, než když jsem sjetá. Lidi říkají, že feťákům je všechno u prdele, když si dají, ale takhle to není.

Poslední dobou si připadám jakobych byla na temným, ponurým místě, který připomíná atmosférou hřbitov. Jenže vono to je všude. Je to totiž něco, co teď nesu s sebou. V sobě. Když nejsem sjetá, jen zírám do jednoho místa, ležím, nejsem schopna udržet myšlenku a nakonec stejně vyhraje, že si dám.

A když si dám... musím si dát tak půl gramu, aby to něco dělalo. A stejně to není zdaleka to, co to dělávalo předtím. V podstatě zase jen sedím, sama doma, akorát s jedním obrovským rozdílem... Naprosto si v tyhle momenty uvědomuju tíhu svý závislosti. Nejsem šťastná střízlivá, ale sjetá jsem naprosto zničená. A stejně to dělám.... znovu a znovu.

22. Užíváš nitrožilně?

Neužívám, ale v šestnácti jsem asi měsíc brala nitrožilně. Přestala jsem proto, že týpek, co mi to tehdy šlehal, se na mě vykašlal. Znovu jsem to zkusila letos v lednu. Zapomněla jsem, jaký to je a najednou mě to začalo zase strašně zajímat.

Dala jsem si ale jen třikrát, poprvé a podruhé nic moc a potřetí už to byl slušnej nájezd a tehdy jsem si řekla, že dost. Chtěla jsem to zkusit, a to se mi podařilo. Otázkou ale je, jak to bude dál, pokud se mi nepodaří přestat... Na to ani nechci myslet. Opravdu se mi to hnusí, vidím a viděla jsem, co to dokáže udělat s lidmi. Roboti bez emocí a bez svědomí... Brrr.

23. Jak dlouho jsi nejdéle nespala v důsledku drog?

Kdysi dávno třeba i celej týden, ale už to nedělám. Myslím si totiž, že naprostá většina psychotických zážitků je způsobená kombinací nedostatku spánku s pervitinem, ne samotným perníkem. Dneska vydržím dvě noci a už si připadám jak v cirkuse, takže jdu raději do hajan. 😊

24. Napadají tě nějaké situace nebo momenty ve tvém životě, kterých kdyby nebylo, nikdy bys s bráním drog nezačala?

Určitě toho je strašně moc.... Já nelitovala nikdy ničeho, poznala jsem jak dobré lidi (například svou nej kámošku nebo přítele), tak špatné lidi (těch bylo víc), zážitky jak krásné tak příšerné... ale s drogama je to asi tak, jako se životem. A dokud existuje balanc, je to v pořádku. Když ale začne převyšovat to zlý nad tím dobrým, je čas skončit.

25. Myslíš si, že s drogami někdy přestaneš a vypustíš je ze svého života? (Popřípadě stojí to za to?)

Otázku v závorce bych formulovala jinak - stojí za to brát tvrdé drogy? Moje odpověď je jednoznačně ně. Změní vás to a nebude to rozhodně k lepšímu. Co se mě týče, jsem ted třináct dni čistá a nemám v plánu se tam, odkud kráčím, vracet. Těch třináct dní je nejdéle, co jsem od recidivy (která začala na Vánoce 2019) vydržela. Je to super pocit, nebrat protože nechceš 😊 Tady si myslím, je základní problém všech feťáků. Berou, protože chtějí. Pokud pro člověka není dostatečná motivace nebrat, protože nechce, pak nepřestane, protože zkrátka brát chce - tak to prostě je. Smutné na tom je, že tohle je hlas závislosti, ve finále se jedná o reflex vybudovaný užíváním návykových látek. Jenže málokdo si to takhle dokáže uvědomit a odlišit od sebe hlas svého já a hlas návyků.