Hon na čarodějnice | ᶠʳᵒˢᵗʷⁱᵗᶜʰ

K A P I T O L A | P Á T Á

B o l e s t i
n a
d u š i 

„JSTE PŘIPRAVENÁ, WANDO?" zeptal se doktor Stephen Strange. Wanda si byla jistá, že i přes to všechno v jeho hlase zaslechla náznak starosti. Seděla v křesle mezi regály starodávných knih a snažila se uklidnit svou mysl. Strange seděl na stole naproti ní, v ruce kapesník, a pozoroval ji. Chystali se se spojit s Lokim a vypátrat jeho polohu. Pro Wandu to mělo být první spojení s něčí myslí za víc jak dva měsíce. Nevěděla, co očekávat. Co očekávat od svých sil od Lokiho... věděla, že je zkušený mág. Jeho mysl je rozhodně víc trénovaná, než ta její...

„Ano, jsem," přikývla a zhluboka se nadechla. Už to chtěla mít za sebou. Nemohla už ani minutu vydržet to šílené čekání na blížící se bolest.

„Dobře, nebudeme to už dál prodlužovat," přikývl doktor a zvedl kapesník do vzduchu.

Wanda se napřímila a sledovala jeho počínání. Muž zavřel oči a nasadil svůj obvyklý kamenný výraz. Rty se mu začaly pomalu pohybovat, vycházela z nich tichá slova. Wanda zalapala podechu, když se mu na obou dlaní objevily zářící kruhy stvořené jakoby z malých jiskřiček. Kapesník začal levitovat v prostoru mezi ní a Strangem. Najednou se z jeho středu začala směrem ke stropu vinout malá úzká nitka. Lokiho útržek mysli.

Stephenova slova začala být hlasitější, když se nitka začala stáčet do spirály. Byla větší a větší, po chvíli se z ní stala velká koule, válec... kapesník zmizel někde uprostřed ní. Muž najednou otevřel oči a utichl. Soustředěně sledoval chuchvalec před sebou a pak začal oběma rukama pohyboval od sebe. Nit se začala rozmotávat, roztahovat do nového tvaru. A pak Wandě došlo, co dělá. On vytváří člověka! Proces trval několik dlouhých minut. Před ženou najednou místo nevzhledné smotanice levitovalo něco co zhruba vypadalo tvarem jako člověk... a pak Strange najednou udělal rukama prudký podivný pohyb a před ženou v okamžiku stála zlatá zářivá postava.

„Panebože..."
zašeptala udiveně. Postava byla vysoká, se širokými rameny a dlouhými vlasy. Byl to muž. Byl to...

„Loki," vydechla mělce a nasucho polkla. Doktor se jen usmál.

„Jen nepatrná část. Teď přišla vaše chvíle. Podívejte se mu do hlavy."

Zlatá postava se k ní vydala a poklekla před ní. Wanda se přistihla, jak na ni zírá, s děsem a respektem. Věnovala Strangeovi poslední pohled. Kývl na ní, přál jí štěstí a sílu. Kývla mu nazpět a pak se s nádechem a výdechem sklonila zpět k pomyslnému Lokimu. Zvedla ruce, které se k jejímu zjištění lehce třásly, a položila je postavě na hlavu. Nitky pod jejími dlaněmi hřály, hýbaly se, jako kdyby opravdu existovaly a nebyly pouhou iluzí. Následoval poslední nádech, poslední vyděšená myšlenka - a Wanda se ponořila do zářivé mysli, která se před ní otevřela.