Lovestory sad girl

6.

Seděla jsem na bobku u břehu a usmívala se na šťastné kachny pojídající kousky rohlíku. Ano usmívala jsem se - dneska poprvé. 

Za zády jsem uslyšela dívčí a klučičí smích. Ohlédla jsem se a ztuhla. Berenika se věšela na Lucase a pořád ho pusinkovala. Můj úsměv rázem zmizel. Když si Berenika všimla, že je vidím začala jako naschvál dávat Lucasovi vášnivé polibky. Je asi hodně vidět, že ho miluju. Nechtěla jsem se na ně pořád dívat a tak jsem se zvedla a chystala k odchodu. Ještě jsem se rozloučila se  skupinkou kačenek a vydala se po schodech nahoru. Naposledy jsem sjela pohledem na Bereniku a Lucase. Objímali se, ale Lucas zdvihla hlavu a podíval se na mě. Lítostlivě se do mě zahleděl. Nevydržela jsem jeho upjatý pohled a opět utíkala po shodech nahoru na ulici.

Běžela jsem k internátu se slzami na krajíčku. Koukala jsem do země a přemýšlela, jak by to bylo krásné, kdybych s Lucasem chodila já. Najednou jsem do někoho narazila. Zvedla jsem hlavu a podívala se na osobu o hlavu vyšší než já.

,,Ale, ale....pricezna nedává pozor !" řekl mužský hlas. Ten hlas patřil nějakému klukovi. Několikrát jsem ho potkala ve škole. Slyšela jsem, že je to pěknej gauner. A taky na to vypadal. Měl rozcuchané černé vlasy, v nose piercing a byly z něj cítit cigarety.

,,Ehm....já, já....omlouvám se" sklopila jsem oči a chtěla se vydat dál. On mě ale chytl za rameno.

,,Počkej, počkej prdelko. Tebe jsem už viděl v tý odporný škole. Takže si nejsme cizí....pojď se mnou někoho ti ukážu."

,,Já tě neznám, neříkej mi prdelko !" obořila jsem se a ucukla.

,,Že by kočička měla drápky ? Hele neboj se, já ti nic neudělám, pojď se mnou...bude prdel !" Zarazila jsem se. Neměla jsem chuť se s ním hádat a tak jsem se jako poslušný pejsek vydala za ním.

Došli jsme pod jeden starý most. Nebyl to ale ten, který jsem občas navštívila já. Tenhle most byl větší a pod ním byl oheň a kolem něj několik kumpánů ve věku toho kluka s piercingem. 

,,Nazdar kluci ! Někoho sem vedu !"

Posadila jsem se k ohni a podívala se na ně.

,,Malou holku ? " vyhrkl jeden z nich a dostal záchvat smíchu. Ostatní se začali jako na povel tlemit taky.

,,Já nejsem malá holka" pípla jsem. Doufala jsem, že to nikdo neuslyší, ale byl to omyl.

,,Cože ? A kolik ti teda je ?" zeptal se mě ten samý kluk co mě nazval "malou holkou".

,,Do toho vám nic není ! Já vás neznám, tak vy mě znát taky nemusíte !" křikla jsem na něj a zvedla se.

,,No jo, sorry...,,přišel ke mně opět kluk s piercingem a donutil mě sednout,,...já jsem Mason, tohle je Henry, Levi a ten co se rád hádá je Owen"

,,Aha. A proč jsi mě sem vůbec vzal Masone ?" zeptala jsem se a vzhlédla k němu.

,,Vypadala jsi, že brzo skočíš z okna....vzal jsem tě sem abys ses tady trochu zasmála. Tady je totiž vždycky veselo" řekl a zasmál se. Je pravda, že jsem byla smutná, ale z okna ještě skákat opravdu nechci. Nedůvěřivě jsem všechny přejela pohledem. A podívala se opět na Masona, který se konečně přestal smát.

,,Hele já vím, že možná nevypadáme jako ty šprti ze školy, ale jako nějaký vyvrhelové, ale jsme úplně v poho kluci. Tak tady chvilku zůstaň, bude prdel." řekl vážnějším hlasem.

Už mi připadal milejší a tak jsem souhlasila. Nejdřív jsme si jen tak povídali. Kluci potom chtěli abych vyzkoušela kořit cigaretu. Prý to zažene bolest a že se budu potom cítit fajn. Odmítla jsem to, ale kluci mi i přes všechny mé výtky dali do kapsy krabičku cigaret. Nechtěla jsem je urazit a tak ji přijala. Samozřejmě jsem ale nechtěla začít kouřit a tak jsem naplánovala, že jakmile zmizím z jejich dohledu cigarety odhodím do koše a všechno bude v pohodě. 

Už se stmívalo a my si zrovna vyprávěli vtipy. Byla to opravdu sranda, ale já se už chtěla vrátit na internát, abych neměla průšvih. Tam totiž platí, že do devíti hodin musí být všichni na pokojích.

Zvedla jsem se a potichu se vydala pryč. Mason mě ale zastavil a rychle mi vrazil do ruky nějaký pytlík s bílím práškem. Došlo mi, že jde asi o drogy a odhadovala jsem to na koks. Chtěl abych ho někomu doručila. Ještě před chvílí byli všichni úplně fajn kluci, ale teď co se zchlastali se chovali jako hovada. Já jsem opravdu nechtěla bejt prostředník mezi delerama a feťákem, co ten koks bere. Hodila jsem pytlík s koksem po Masonovi, ale on mě nechtěl nechat odejít.

,,Princezno, ty sis vážně myslela, že se tu s námi můžeš bavit jen tak pro nic za nic ?! Víš kolik holek dneska nemá kamarády ? Takhle by to nešlo, mi taky něco chceme za ten úsměv co ti vykouzlíme na tváři..." řekl opilým hlasem Mason.

Vařil se ve mě vztek. To už tady na tom světě nejsou žádný lidi, co se nepřetvařujou ? Vrazila jsem Masonovi  facku až se skácel k zemi. Ve vzteku jsem ještě křikla na ostatní, že jsou falešný hajzlové a utíkala na internát, co mi nohy stačili. Kluci se totiž za mnou rozběhli a hodlali mě chytit. To jim ale nemám v úmyslu umožnit.