One Shots ( BTS ) boy × boy

VKook - Devilies

Devilies je pouze vymyšlený název stvoření, takže to nemám napsané špatně, jelikož to není myšleno jako devils.

"Kohopak to tu máme ?" zeptal se tmavovlasý vysoký kluk, kterému se při pohledu na mladšího klučinu, zjevil na tváři úšklebek.
"Jsem Jungkook" odpověděl chlapec tiše a z očí mu vyteklo pár slz, jelikož byl na výcviku nových devilies úplně poprvé a měl z toho strach, jelikož absolutně vůbec nevěděl, co ho čeká.

Devilies jsou hodně zvlášní stvoření podobná lidem, která mají velká černá křídla.
Ta křídla můžou schovat pouze při ležení, jinak je mají stále vytažená.

Pokusy o zatažení křídel mimo ležení jsou velmi bolestivé, a tak to ani nikdo nedělá, jelikož ta bolest je nesnesitelná a pro slabého jedince může být i smrtelná.

"Hele, začneme prvním pravidlem, praví devilies nikdy nebrečí, nikdy" řekl relativně přísně Taehyung, jelikož si u mladšího musel vydobýt aspoň nějakou tu autoritu, i když už jí dávno měl, což bylo dost očividné z výrazu mladšího.
"Pojď, Jungkooku, musíme začít s tvým výcvikem a přesně za sto let tě čeká ta stejná povinnost, jako teď mě" řekl a pokynul mladšímu, aby ho následoval.

Jungkook se tedy vydal za ním.
Šli relativně dlouho, ale asi se spíš ptáte proč neletěli, když mají křídla.
Jungkookovi je teprve sto let a tím pádem jeho křídla ještě nejsou plně vyvinuta a létat tím pádem nemůže.

Z Taehyunga sálala síla a odvaha, i když byl ve skutečnosti velmi citlivý a vystrašený a tohle celé byla pouze jeho maska, ale to Jungkook nevěděl.
V tomto světě je hodně těžké přežít a jediná známka slabosti vás může stát život.

Přišli před menší chatku a vstoupili dovnitř. Jungkook se okamžitě podivil tomu, že vše je zařízeno do světlých barev.
Taehyung si okamžitě uvědomil, že tohle asi dost nedomyslel.
"Máš to tu hezký" šeptl mladší, když mezi nimi bylo to trapné ticho.
"Děkuju a teď pojď" ustoupil mladšímu z cesty a poukázal na postel, která byla kousek od nich.

"Tady je tvoje postel, teď jdi spát, začínáme za úsvitu" sdělil Jungkookovi, který němě přikývl a lehl si na postel, která byla taktéž sladěna do příjemných světlých barev. Úlevně vydechl, když cítil, že se jeho křídla zatáhla.
Přikryl se peřinou a zavřel oči doufajíc, že všechno proběhne v pořádku.

Jungkooka probudila hlasitá rána, která ho vyděsila tak moc, že sletěl z postele.
Jeho křídla o sobě okamžitě dala vědět, jelikož okamžitě vystřelila z jeho zad přímo do boku dřevěné postele.
"Auu" zaskuhral bolestně.
"Žiješ ?" zeptal se se smíchem Taehyung, ale mladšímu vůbec do smíchu nebylo.
"Ne" řekl uraženě mladší a sesbíral se ze země.

"Hele, na, tu máš jídlo, pak začínáme" podal starší mladšímu nějaký sendvič, do kterého se mladší s chutí pustil, jelikož už byl neskutečně hladový.
Taehyung ho s úsměvem na tváři pozoroval, vzpomněl si totiž na sebe, když byl v jeho věku.

"Co mě čeká ?" zeptal se mladší, když vycházeli z chatičky.
"Budeš se učit bojovat a přežít na zemi, za padesát let tě čeká výuka létání a obrana ve vzduchu, a nakonec nějaká ta teorie" odříkal Tae již naučenou básničku, které se Jungkook zasmál.

Jungkook je hodně učenlivý a přizpůsobivý, takže zvládl bezchybně úplně všechno, co mu Taehyung zadal.
Starší mu jen s neskrývaným údivem zadával další úkoly, které ten den musel zvládnout. Taehyungovi taktéž došlo, že z tohohle klučiny vyroste hodně silný jedinec, proto se začal docela obávat, jak tohle bude probíhat.