Dokonale nedokonalá ✔️

8. kapitola

Jack

Nebylo mi moc příjemné, že nevím, s kým se mám setkat. Rande na slepo pro mě v mnoha ohledech nedávalo smysl, ale babička mě, ať už úmyslně či neúmyslně, zahnala do kouta a já měl pocit, že mi nezbývá nic jiného, než jí na to kývnout. O mém velmi specifickém vkusu neměla ponětí, takže bylo dost pravděpodobné, že dnes budu nucen povečeřet s někým, kdo se mi nebude ani trochu líbit. I tak jsem se ale náležitě připravil - dal jsem si dlouhou sprchu, umyl si vlasy, oholil jsem se a pročetl si recenze minimálně deseti restaurací, aby byla moje potenciální přítelkyně spojená. Jak se později ukázalo, ten poslední krok byl úplně zbytečný. Zrovna, když jsem šel za babičkou, aby mi na ni dala kontakt, jsem ji našel stát na chotbě s malým papírem v ruce, kde byla napsána adresa a konkrétní čas.

,,Mohl jsem to vybrat sám," namítl jsem jemně, abych se jí nedotkl.

,,Ano, mohl, ale nudila jsem se, tak jsem to vzala do vlastních rukou. Jsem si jistá, že mi to odpustíš," usmála se a začala opatrně scházet schody.

,,Nepotřebuješ s něčím pomoct?" zavolal jsem na ni, když už byla v polovině cesty ke svým dveřím.

,,Nepotřebuji, jdi se připravit," ozvala se značně klidnějším hlasem a já si hlasitě povzdechl. Měl jsem necelé dvě hodiny, spíš méně, protože mi bylo jasné, že taxíkem pojedu v té největší dopravní špičce a budu muset počítat s časovou rezervou.

**

Vystoupil jsem z taxíku a znovu pohlédl na instrukce.

Jsem jak dítě na táboře.

Restaurace Manhatta, šedesáté patro mrakodrapu Chase na Manhattanu, bude tam na tebe čekat v osm hodin, rezervace je na mé jméno.

Už jsem tu jednou na rande byl a skočnilo lehce nadprůměrným sexem.

Jestli má dnes večer k něčemu dojít, mám velká očekávání.

Ve výtahu jsem jel sám, takže jsem měl možnost v klidu se zkontrolovat v zrcadle a párkrát se zhluboka nadechnout. Jen málokdy jsem bral rande jako něco stresujícho, jenže tohle pro mě byla úplně nová situace, neprobádaná voda. Nebylo mi to vůbec příjemné.

Když jsem vešel do restaurace, na chvíli mi spadla brada. Už jsem zapomněl, jak je to tu okázalé. Celé místo působilo velmi čistým, nepřeplácaným dojmem a byl odsud úžasný výhled.

,,Dobrý večer, pane."

,,Dobrý večer, měl bych tu mít rezervaci," řekl jsem a nadiktoval babičky jméno. Muž si odškrtnul rezervaci v seznamu, což znamenalo jen jedno - má dnešní společnost tu už byla.

,,Zajdete támhle za roh, je tam jen jeden stůl."

,,Děkuji vám," usmál jsem se a uvolněným krokem došel tam, kam mi řekl. Žena, která seděla zády ke mně v soukromém koutku zalidněné restaurace, byla blondýna s vlasy pod lopatky. Byla štíhlá, měla lotky zapřené o kraj stolu jako nějaký barbar a lehce si hvízdala do rytmu tiché melodie hrající v pozadí, což nebylo dvakrát vhodné.

Já věděl, že to není dobrý nápad.

,,Dobrý večer," ozval jsem se a v následující vteřině se mi zadrhl dech, div jsem se nerozkašlal šokem. Eleanor se na mě dívala přes rameno a měla ve tváři dost podobný výraz jako já. Když ke mně byla zády, vůbec jsem nepoznal, že je to ona. Doposud jsem ji vždycky viděl s vlasy zapletenými do drdolu nebo nějakého odbytého culíku, který odhaloval její odstáté uši. Teď jí je ale zakrývaly prameny jemných vln a měla rudé rty, které na sebe v kontrastu se světlou pletí značně přitahovaly pozornost. Vypadala jinak, přesto jsem ji poznal v okamžiku, kdy se ke mně otočila.

,,Co vy tady děláte?" vydechla a několikrát nechápavě zamrkala.

,,Zřejmě mi vás dohodila babička," odvětil jsem a už jsem ani neměl sílu se vztekat. Nikdy jsem nevěřil na nějaký vyšší síly a podobné sračky, ale stejně jsem měl tendenci zvednout oči v sloup a zeptat se: Proč? Za co?!

,,Lydia je vaše babička?"

Byla čím dál víc udivená. I já jsem byl udivený. Netušil jsem, jestli nás babička slyšela při té hádce na svatbě a teď se nás snažila přimět, abychom se k sobě chovali slušně nebo jestli to byla prostá náhoda, ale tak či tak jsme to teď spolu museli nějak vyřešit.

,,Ano, je. Vy ji znáte?"

,,Chvíli jsem se s ní bavila na svatbě," vysvětlila a já si uvědomil, že je trochu divné, když tam stojím jako trouba. Obešel jsem proto stůl a posadil se, rozhodnutý předstírat, že mě to zas tak moc nerozhodilo. Marně.

,,A já kvůli dnešnímu večeru strávila tři hodiny přípravami," zavrtěla hlavou a s pohledem upřeným na stůl si skousla ret. Cuklo mi z toho v rozkroku, což mě překvapilo snad ještě víc, než fakt, že tu spolu máme rande. Nemohl jsem popřít, že je hezká, ale tak nějak moc obyčejně. Vůbec se nepodobala všem těm exotickým kráskám, ze kterých jsem na ulici nemohl spustit oči. A ani silnější makeup tomu moc nepomohl, takže měla pravdu - ty tři hodiny příprav byly vážně zbytečné.

,,Doufal jste v sex, co?"

,,Prosím?"

,,Slyšel jste mě," usmála se vševědoucně. ,,Chlapi všdycky počítají se sexem na prvním rande."

,,Podle vašeho pohrdavého tónu hádám, že vy jste si na prvním rande nikdy nevrzla."

,,Ne. A jsem na to pyšná," řekla a trochu nadvzedla bradu, aby mi dala najevo, že už ji nerozhodím.

,,Moc nám oběma gratuluju. Tohle bude podle všeho ten nejtrapnější večer v dějinách."

Tahle situace může vyústit v lecos... Vážně by mě zajímalo, co očekáváte od páteční kapitoly. TAKŽE? 😅❤️