Collided (Nick Stokes / CSI / CZ)

1

Už asi po čtvrté zkontrolovala, jestli má klíče, a zabouchla. Dnes neplánovala běhat dlouho, jen si chtěla vyčistit hlavu. Čtyřicet minut by mělo stačit, aby doběhla k pláži u malého umělého jezera poblíž, oddechla si a pak dorazila zpátky domů.

Vyrazila svým průměrným tempem a snažila se přemýšlet jen nad správným dýcháním, ale nešlo to. Do hlavy se jí neustále vkrádaly vzpomínky na matku. Tak moc se těšila, až se po návratu z Washingtonu znovu uvidí s matkou... místo toho ji ale viděla v márnici.

Přestala dýchat správně a v začalo ji píchat v boku, ale ignorovala to a běžela dál. Musela se vrátit brzy, slíbila Josie, že dnes večer uvaří a povečeří spolu. Jen na chvíli potřebovala vypadnout z domu plného vůně její matky.

Josie... do mysli jí zatnuly drápy strach. Netušila, jak to zvládnou. Matčina hypotéka oficiálně přešla na ni a ona má zařízenou práci a odklad splátek, navíc už zbývaly jen dvě splátky, než bude s hypotékou konec, ale Georgie si nebyla vůbec jistá, že se o Josie dokáže postarat. Její mladší sestra byla sice samostatná – studovala, měla brigádu a dokázala se postarat o domácnost – ale si stejně nebyla jistá, jak to zvládnou. Smutek a žal je občas obě dvě naprosto převálcoval, takže dokázaly jen sedět v matčině ložnici a dívat se na fotky jejich rodičů, teď už obou zesnulých. A Josie bylo teprve sedmnáct. Do roka sice bude dospělá, ale rok je dlouhá doba a Georgie nebyla připravená vychovávat puberťáka, ať už byl ten puberťák sebevíce vzorný.

Pusť to z hlavy, okřikla se v mysli, teď to neřeš, jen prostě... běž. Utíkej.

Blížila se k pláži. Jak se blížila, zvyšoval se hluk – byl pátek, takže mládež posedávala u vody (ne)legálně popíjela a starší štamgasti seděli v hospodě a u baru nebo hráli volejbal.

Měla tu pláž ráda – bylo to to nejbližší k reálné pláži u moře, co jako malá poznala. U hospody se zastavila a koupila si sodovku. V Las Vegas bývalo teplo až horko od jara do podzimu, ale i přesto, že tu Geogie strávila většinu života, její tělo stejně potřebovalo skoro čtyři litry vody denně, ne-li víc.

Dopila a sklenici postavila na bar. Vrátila se na cestu vedoucí kolem pláže, když se její zrak zastavil na skupince mužů hrající volejbal na jednom z volejbalových hřišť. Udělala pár kroků dopředu, aby si byla jistá... nepletla se. Byl to Warrick. A vedle něj... Nick.

Srdce se jí rozbušilo jako splašené. Georgie párkrát nervózně polkla a snažila se uklidnit. Možná by je měla jít pozdravit. Přeci jen je do týdne uvidí v práci – a tam se Nickovi nebude moci vyhýbat, tam s ním bude muset pracovat. Zavrtěla hlavou a sjela Nicka pohledem. Bez trika, jen v plavkových šortkách, svaly na zádech se mu natahovaly, když vyskakoval a snažil se míč odpálit přes síť.

Warrick se smíchem otočil, když Nick sám sobě podkopl nohy a upadl, pak se ale zasekl a pohlédl na povědomou ženu, která se dívala jejich směrem. Chvíli si nebyl jistý, přeci jen už ji dva roky neviděl, ale ano, musela to být ona. „Hele, Nicku..." řekl zamračeně kamarádovi.

Georgie se rozběhla a bez jediného dalšího pohledu proběhla kolem hřiště.

„Ano?" zeptal se Nick, zatímco se snažil sklepat všechen písek z obličeje.

„Nebyla to... to je jedno. Asi jsem si jí spletl," řekl nakonec Warrick zamračeně, odtrhl pohled od vzdalující se běžkyně a myšlenkami se vrátil ke hře.