Mrazivé Alpy

Kapitola 9

Ráno jsem se nasnídala a rozhodla jsem se zajít za Stevem, abychom projednali Buckyho propuštění z vězení. Došla jsem k jeho pokoji a zaklepala, v tichosti jsem vyčkávala, dokud neotevře. Když se konečně objevil ve dveřích, byl celý pomačkaný, zřejmě jsem ho probudila. Usmál se na mě a pozval mě dovnitř. Jen co se dveře zabouchli, otočil se na mě a začal mě líbat. Netvrdím, že se mi to nelíbilo, ale přece jen jsem přišla kvůli něčemu jinému a navíc ten jeho proslov co měl večer. Vysadil si mě na stůl a já mu přetáhla tričko přes hlavu. Líbal mě s takovou touhou a vášní. Přestala jsem přemýšlet a chtěla jsem prostě víc. Sundal mi tričko a tím mi i rozpustil vlasy, které se v záplavě hnědých vln snesly na ramena. Začal mi jezdit svou horkou dlaní po zádech a hrál si s rozepínáním od podprsenky. Nakonec mi ji sundal. Odtáhl se a celou si mě prohlédl. Usmál se svým sexy úsměvem a začal mě opět líbat. Začala jsem mu stahovat kalhoty od pyžama, panebože byl dokonalý. Obmotala jsem si nohy kolem jeho pasu. Jenže on se rozhodl, že se přesuneme na postel. Položil mě na ni a sundal mi kalhoty i s kalhotkami. Ležela jsem tam před ním úplně nahá. „Jsi moc krásná, víš to?" S těmito slovy opět zaútočil na mé rty. Po chvilce se odtáhl a nadzvedl se. S úsměvem na rtech do mě vnikl. Nic krásnějšího jsem nezažila. Začal se pohybovat a já mu odpovídala. Udal tempo a mně to nevadilo. Tahala jsem ho za vlasy a škrábala na zádech, jak to bylo krásné. Když bylo po všem, tak si lehl vedle mě a usmál se. Přitulila jsem se k němu a položila si hlavu na jeho hruď. Po chvilce jsem s úsměvem na rtech usnula.

Probudilo nás až zaklepání na dveře. „Steve, velitel tě chce na můstku." Zařval přes dveře Clint. „Jo a Jen tebe taky." Se znatelným úšklebkem v hlase odešel. Odkryla jsem se, popadla svoje oblečení a chtěla odejít. Steve mě ale předběhl a už stál před dveřmi. „Nechoď" prosil mě s touhou v očích. „Musím. Coulson nás potřebuje, určitě se něco děje." Neochotně odstoupil od dveří a pustil mě. Rychle jsem došla do svého pokoje, převlékla se a běžela na můstek. No ovšem všichni už tam byli. „Jdete pozdě, slečno Jacksnová." „Omlouvám se." Jen jsem slabě pípla, protože na mě všichni koukali, jakoby přesně věděli, co se stalo. „Nevadí. Musíme probrat důležitější věci. Co uděláme s naším vězněm, Winter Soldierem. Nějaké nápady?" Zeptal se a rozhlédl se po všech přítomných. „Co ho pustit." Řekla jsem vyzývavě. Coulson mě probodl pohledem. „Nepřipadá v úvahu. A jestli chcete být vtipná, tak tady nemáte co dělat, toto je naprosto vážná situace." „Tak budeme mluvit vážně. Já jsem taky pro jeho propuštění." Řekl Steve. „Nerad to přiznávám ale tady blonďaček má pravdu. Když ho propustíme, nikomu tím neublížíme." Přidal se na naší stranu Clint. „Dobře ještě někdo je pro jeho propuštění?" zeptal se Coulson. Přihlásila se Nataša a Bruce. „Dobře, vyhrála většina, takže ho propustíme. Kapitáne je to na vás." Řekl odevzdaně Coulson. Steve se rychle zvedl a šel do věznice. Byla jsem mu v patách. Doběhli jsme tam a odemkli Buckymu celu. Pomalu vylezl ven, když uviděl nás dva tak se usmál. Byl pomlácený, ale měl radost. Všichni jsme věděli, že tímto začíná naše záchranná akce. Ale to jsme netušili, že to bude tak těžké...