Mrazivé Alpy

Kapitola 3

Do Berlína jsem dorazila kolem čtvrté ráno. I na tak brzkou dobu bylo na silnicích rušno. Věděla jsem, že v Berlíně měla Hydra jednu ze svých základen, tak jsem jela tam. Zaparkovala jsem před obrovským skladem, který sloužil jako základna Hydry a byl odsouzen k demolici. Vylezla jsem z auta a pořádně se rozhlédla po ulici. Všude byl klid a ticho, nikde nikdo. Vydala jsem se tedy k hlavní bráně. Pokusila jsem se jí otevřít, ale zrezla v pantech a tak jsem ji vykopla. Dveře povolili a odhalili tmu a spoustu prachu valícího se ven. Zřejmě budovu Hydra už dlouho nepoužívá. S.H.I.E.L.D má tedy zastaralé informace. Vešla jsem opatrně dovnitř, rozsvítila baterku na telefonu a připravila zbraň. Bylo to dost nepraktické, ale normální baterku jsem zapomněla. Zkontrolovala jsem zásobník. Poslední tři náboje. Musela jsem být opatrná a přesná. Postupovala jsem pomalu dovnitř a všímala si detailů. Například ta židle uprostřed místnosti měla zlomenou opěrku a u nohou byl stočený provaz. Na zemi byla krev a podle toho jak vypadala ne moc dlouho. Musel tu být aspoň jeden z nich. Utřela jsem trochu krve kapesníčkem. Po cestě k další zastávce byla laboratoř spolupracující s S.H.I.E.Dem. Pomocí DNA a databáze S.H.I.E.L.Du zjistí čí ta krev je. Zjistím, kdo tu byl a budu pokračovat v pátrání.

Vešla jsem se do laboratoře a našla přístroj na porovnání DNA. Jedna z laborantek mi našla databázi všech agentů z S.H.I.E.L.D.u a nechali jsme porovnat vzorek. Krev ze skladu patřila Emily. Přece se nemohla zraněná dostat moc daleko. Jenže jak moc byla zraněná? A našla, co hledala? Na to jsem neměla odpověď. Kdyby nebyla tak tajnůstkářská, tak bych toho věděla víc. Musela jsem pokračovat dál a najít ji i Kapitána Ameriku. Další sídlo Hydry, které jsem hodlala navštívit kvůli odpovědím, bylo v Alpách.

Když jsem dorazila do Alp, už se stmívalo. Najít základnu Hydry ale nebylo tentokrát tak snadné. Podle záznamů byla někde v horách, přesná lokace ale byla neznámá. Najela jsem na jednu starší silnici, která vedla pod železničním mostem. Ujela jsem asi dvě stě metrů po cestě a pak jsem to uviděla. Přede mnou byla jeskyně. Byla dost schovaná, aby si jí nikdo nevšiml hned. Zaparkovala jsem a vystoupila z auta a pomalu jsem šla směrem k jeskyni. Ve sněhu před jeskyní byly ženské i mužské stopy. Vešla jsem dovnitř a ztuhla jsem překvapením. Cela jeskyně byla vybavena nejnovější technologií, Hydra byla mnohem vyspělejší a chytřejší než my. Uprostřed toho všeho bylo křeslo, ve kterém seděl Steve. Byl celý pomlácený a krvavý. Chtěla jsem jít k němu. „Nechoď sem, je to past" zachroptěl. I přes varování jsem šla opatrně k němu. Začala jsem ho odpoutávat z křesla, chtěla jsem vytáhnout nůž, abych provazy přeřezala a najednou na mě někdo zaútočil. Ohnala jsem se po něm pěstí, ale nezasáhla jsem ho. Výstřel. A pak už jen tma.....