moje druhé já

nepovedený pokus

Ráno to byl koloběh jak obvykle. Ani jsem se nenadálá a stála jsem zase tam... Nevím proč, ale dneska přišli kluci dřív. Sedla jsem si do lavice. Hned co jsem se usadila, začala jsem si vyndavat věci, kluci se točili. Možná si říkáte, jak když máš kapucí můžeš vidět na ostatní? No je to jednoduchý a věřte nebo ne, s tou kapucí toho stihnu zaregistrovat více, než bez ní.
,,Hej Bell, sundáš si někdy tu kapucu?" Zeptal se Jerry.
,,Jo celou dobu tu kapucu nosím jen proto, abych jednou přišla, najednou si ji sundala a všichni mě obdivovali. Tos uhodnul!" Odpověděla jsem mu znechuceně.
,,V tom případě se o to budeme muset postarat mi, viď Chrisi?" Šťouchl loktem do Chrise, aby se probral ze svého myšlenkového světa. Potom mu vysvětlil situaci. Já jen čekala co z něj vypadne...
,,Ty blbečku, nemůžeš" vypadlo z něj, ale hned se zase zarazil, protože mu došlo, že je poslouchám.
,, Vy jste dva natvrdlý blbečci" křikla jsem na ně a odešla.
Pohled Chrise
,,Ty vole malém si to prozradil" nemohl jsem uvěřit, že je tak blbej...
,,Takže Jerre dneska máme náš první plán, tak to nepokaz jasný?"
,, No jo furt" odpověděl.
,, Plán znáš, za chvíli zvoní tak dělej"

Pohled Iss
Ze záchodu jsem si to namířila zase do třídy a co nevidím.... Ty dva blbci na sobě měli kapucu. Musela jsem se tomu zasmát. Jejich blbost!

Začala hodina a přišla učitelka, chvíli něco říkala,ale potom se jí zrak zastavil na nich. Teda na Klukách.
,,Včera jsem četla školní řád, zajímalo by mě proč dneska tací z vás porušili bod 10." Začala svůj proslov učitelka. Kluci jí ignorovali, ostatně jak vždy. Učitelka jim tedy řekla klidným hlasem ,, sundejte si tu kapucu kluci" to už se kluci nastražili do pozoru a chtěli něco říct, ale mezitím na ně učitelka zvýšila hlas.
,, Laskavě si sundejte tu kapucu, nechápu, proč máte za potřebí mě pořád vytáčet a provokovat" to už jí na to kluci ale odpověděli: ,,a co Isabela? Ta nemusí? Vždyť ta jí už dva roky a nic! Ať si tedy sundá kapucu i ona" dorekli. Cítila jsem pohledy ostatních jak na mě civí. ,, Jeremiáši, Christiane, odevzdejte žákovskou knížku na stůl" zvedla hlas učitelka. Ha, to mají za to:D.  ,, A proč Bell nemusí? Proč?" Na to už učitelka neodpověděla. To byl ten jejich plán, to si vážně mysleli, že mě učitelka teda pobídne, abych si tu kapucu sundala? Jsou naivní...

Už dávno mám s ředitelkou a všemi učiteli domluveno, že tu kapucu mohu nosit. Sice byly proti, ale nakonec jsme uzavřeli dohodu, oni mi dovolí kapucu a já se budu vzorně učit, prostě mít dobrý prospěch, nesmím mít průšvihy...

Už jsem se těšila domů, sice jsem se dneska zasmála, ale přece... Celou hodinu si něco domlouvali. O přestávce si ke mne nakráčeli a najednou jsem ucítila, jak na mě někdo vztahuje ruku. Nejdříve jsem se lekla, ale potom jsem se nadechla a prudce otočila. Silou jsem chytla Chrisovu ruku a jakoby s ní "hodila o zem". ,,Auu" zasyčel. Chtěla jsem něco říct, ale v tu chvíli to zkusil teď druhý blb. Chytil mě a nechtěl mě pustit, vykroutila jsem se mu a pak mu vrazila. Byla jsem na něj nasraná a samozřejmě jsem mu musela něco říct; ,, nesahej na mě, už nikdy na mě nesahej JEREMIÁŠI! Dávejte si bacha a tohle už nikdy nezkoušejte jinak skončite hůř!!!" Ukápla mi slza, moje vzpomínky... Utekla jsem na záchod a tam se zamkla...

Ahojky. Mám tu pro vás další kapitolu, dneska napíšu ještě jednu, možná dvě ale to uvidím 😅. Do komentářů prosím napište, jak si myslíte, že to bude dál ❤️
Vaše Klar.