moje druhé já

bojovnice Iss

Pohled Chrise
utekla, proč? Nevím, co to do mě vjelo, ale najednou mi jí bylo líto, ale zároveň mě nechytlo nutkání jí vidět, ale spíše zjistit co jí je. Napadlo mě, že za ní půjdu, ale ne, nebudou dolejzat za holkou, kterou přece nezajímám!
Napadl mě dokonalý plán který, jsem musela hned říct Jerymu. Nebyl to žádný plán, prostě jsem jí jenom chtěl vidět bez kapuci. Ani nevím proč mi na tom tak záleží, prostě zvědavost. Je to jednodušší Prostě ji chytíme a tu kapucu jí sundáme... samozřejmě nesmíme ve škole, jedna poznámka stačí.

Do třídy přišla opět s hlavou sklopenou, sedla si na místo a začala něco čmárat..

Pohled Iss

Konečný končil ten blázinec. Vyšla jsem ze školy a zamířila si to hezky domů. Na konci ulice jsem se zarazila. Stáli tam oni dva. Přesně tak Christián a Jeremiáš. Bože jak je nesnáším. "Co chcete " zamumlala jsem.
" Ale vůbec nic "odpověděl Jeremiáš.
Najednou mě chytli. Myslí si, že jsem se ocitla v nesnázích. Chvíli jsem to na ně hrála, ale pak mě to přestalo bavit. Vyvlekla jsem se jim a dala jim co za to. ,, Já vás varovala" křikla jsem na ně a běžela pryč. Potom jsem se ještě otočila. Stáli tam jak opatřený. ,,Jsem příště dobrá" řekla jsem si. Na bojovné umění chodím už dlouho. A to přesně kvůli těmhle debil*m.

Pohled Chrise
Jako vážně nás, nás oba dva přeprala holka? Bolela mě ruka a z nosu jsem cítil, jak mu trochu teče krev. Jerr na tom byl podobně. ,, Bojovnice Iss" zasmál se Jerry. ,, Jako nevím, co ti na tomhle přijde vtipnýho, ale tý holce to nedaruju" odpověděl jsem mu. Začíná mě čím dál více lákat. Sakra co to plácám... Vždyť můžu mít každou, možná je problém v tom, že můžu mít každou. Každou paštiku na naší škole :D samý barbíny....

Hra teprve začíná! Rozloučil jsem se s Jerem a šel domů vymýšlet plán.

Druhý den

Pohled Iss
Každý den stejný... Chci zpátky prázdniny... Dneska nemám náladu, ostatně jako vždycky, ale při vzpomínce na včerejšek sem se musela pousmát. Vyrazila jsem do školy.
Kluci ti byly zase dřív. Měla jsem pocit, že na mě něco šíjou. A to už jen podle pohledu Chrise. Oni mě prostě nemohou nechat bejt, prostě ne. Dva roky jsem měla klid, tak co teď najednou? Já už to nechci znova, prostě ne. Z mého zamyšlení mě vytrhl učitelky hlas,, proč tu stojíš? Děje se něco?"
,, Ne, já, jen jsem se zamyslela" odpověděla jsem. Došla jsem na svoje místo a už jsem si chtěla sednout, ale najednou jsem uviděla cosi divného na mé židli. Pochopila jsem, že je to takový ten "prdící sáček" jak si na to sedneš a víte co :D. Rozhlidla jsem se, jestli mě někdo nevidí a chtěla jsem to dát Chrisovi na židli. Nevím, jestli je to jeho práce, ale bude sranda.
Už jsem to tam pokládala, když v tom do dveří vešel Jery a Chris. Chtěla jsem utéct, ale nemohla jsem se pohnout. Naštěstí se pak otočili na nějakého kluka, takže jsem měla čas odejít.
Vrátili se do lavice. Stálá jsem, a on na mě civěl, jo takže je to jeho práce... Chtěla jsem si sednout, ale on mě předběhl- to byl taky plán. Všichni víme, co se z jeho židle ozvalo. Všichni se na něj otočili zatímco já už seděla a pro sebe se smála. On se jenom prudce zvedl a podíval se na židli.

Pohled Chrise
Když jsem se podíval na tu židli, viděl jsem můj prdící polštářek, který jsem nastavil na Bellu. Já to tý holce nedaruju. Rychle jsem vzal tu prokletou věc a ukázal jí ostatním aby si nemysleli no, že jsem to byl já.... Ty se ještě více rozesmáli. Takovej trapas se mi dlouho nestal! Já jí ukážu nemůže pořád vyhrávat.
Myslel jsem, že to bude jen na dnešek, ale ne hra pokračuje.